parvoviróza



Parvovirosa – akutní, vysoce nakažlivé onemocnění postihující většinu psovitých šelem. Toto virové onemocnění způsobují zástupci čeledi Parvoviridae. Zatím byl popsán psí parvovirus (CPV – 1) a CPV – 2, který je podobný viru panleukopenie koček a má dvě antigenní varianty. Nemoc se nejčastěji objevuje u štěňat ve věku šesti až osmnácti týdnů v letním období. Postižena jsou více štěňata samčího pohlaví. Inkubační doba nemoci tvá pouze tři až sedm dní. Zdrojem viru se stává zejména trus infikovaných psů, ale možný je i nepřímý přenos kontaminovanou vodou či potravou. Podle toho, v jakých vnímavých buňkách se virus množí, rozlišují se dvě formy onemocnění, které se současně u jednoho jedince nevyskytnou. Forma myokardiální, kdy jsou postiženy buňky myokardu, se v současnosti skoro neobjevuje díky tomu, že většina štěňat je chráněna protilátkami z mleziva. Druhá forma, tzv. intestinální, která postihuje převážně střední a zadní úsek tenkého střeva, se vyskytuje častěji. Virus čtvrtý den po infekci napadá epitel krypt, z kterého se obnovují enterocyty, ničí ho. Tím dochází k zvýšené propustnosti sliznice střevní a špatné absorpci živin. Vše ústí v úporný průjem se ztrátou bílkovin, vody, elektrolytů a červených krvinek, které jsou patrny v trusu. Postižení tenkého střeva kromě průjmu vede i ke zvracení obsahu dvanáctníku a žaludku. Průjem i zvracení mají za následek dehydrataci organismu a poruchu rovnováhy elektrolytů. Postupem onemocnění dochází až ke stázi střevního obsahu, který slouží jako substrát pro pomnožení bakterií, jejich přestupu přes porušenou sliznici do krevního oběhu. Zde bakterie vyvolávají sepsi. Bez terapie může dojít k úhynu v důsledku dehydratace a sepse. Terapie parvovirózy se zaměřuje na hydrataci organismu prostřednictví infúzí, podávání antibiotik, látek zamezující zvracení a následného monitoringu klinického stavu. Vakcinace jako preventivní opatření je velmi důležitá pro zamezení klinických projevů onemocnění. Chovné feny je možné vakcinovat dva týdny před krytím oslabenou živou vakcínou nebo v průběhu březosti dvakrát v odstupu tří týdnů inaktivovanou vakcínou. Štěňata se začínají vakcinovat mezi šestým a devátým týdnem věku s revakcinací za dva až čtyři týdny.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 1. 7. 2008
Autor: -vc-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: