ozbrojené povstání



Forma vyhroceného třídního boje, otevřené ozbrojené vystoupení určitých sociálních skupin nebo tříd proti existující politické moci; je obvykle součástí revoluce. Rozlišuje se a) masové ozbrojené povstání, jehož cílem je dobytí politické moci; b) vzbouření jako živelný neorganizovaný protest a vystoupení mas; c) puč ve smyslu vzpoury malé skupiny (obyčejně vojenské ) s cílem zřízení vojenské diktatury. Jestliže povstání sleduje reakční cíle, označuje se obyčejně jako kontrarevoluční vzpoura nebo spiknuti. Ozbrojené povstání je jedním z nejdůležitějších prostředků k dobytí moci dělnickou třídou v případě, že pokojná cesta je nemožná, protože reakční třídy sahají k násilí. Zakladatelé marxismu pokládali ozbrojené povstání za umění podřízené následujícím pravidlům: nelze začínat povstání, pokud ještě objektivně nedozrálo, a když objektivně dozrálo, musí se zajistit základní příprava k němu. Jakmile povstání začalo, musí se vystupovat s největší rozhodností, přecházet do útoku a mít na paměti, že "defenzíva je smrt každého ozbrojené povstání", dobývat každý den třeba sebemenších úspěchů, udržovat "morální převahu" (K. Marx, B. Engels). Lenin podtrhoval, že pro lidové ozbrojené povstání je nezbytná revoluční situace, musí se opírat o revoluční vzmach lidu a uskutečnit v takový okamžik přelomu v dějinách narůstající revoluci, kdy aktivita vyspělých vrstev lidu je největší, kdy kolísání v řadách nepřátel i v řadách slabých, polovičatých, nerozhodných přátel revoluce vrcholí.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 3. 11. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: