ortogonální anizotropie

[Řečtina], ortogonální anizotropie – uspořádanost spojitého hmotného prostředí spočívající v tom, že v každém jeho bodě existuje shodná souměrnost mechanických vlastností ke dvěma k sobě kolmým rovinám. Příkladem jsou laminované vrstvené materiály, krystaly kosočtverečné soustavy.