okazionalismus

[Okazionalizmus, latina], směr ve francouzském a nizozemském filozofickém myšlení v 17. a na začátku 18. století, který se pokoušel dořešit základní problém Descartova dualismu – vztah mezi myslící a rozprostraněnou substancí. Jeho stoupenci, mezi něž náležel i N. Malebranche, odmítali možnost přímého kauzálního spojení mezi duševními a hmotnými jevy a řešení hledali v oklice, vedoucí přes boha. Spojení a vzájemné ovlivňování obou substancí uskutečňuje podle okazionalismu pouze bůh, a to jen při zvláštních příležitostech (latinsky occasio) – odtud název celého směru. Malebranche dováděl okazionalismus až k tvrzení o nemožnosti přímého působení tělesa na těleso. V Leibnizově filozofii byl okazionalismus přepracován v učení o předsjednané harmonii.