odění ochranné



Bezprostřední ochrana těla bojovníka, součást zbroje ochranné. Původně z kůže, později z bronzu a ze železa. Ve starověku muselo odění ochranné umožnit pěchotě pohyb, proto byli řečtí pěšáci chráněni od krku po pás. Římští vojáci užívali tří druhů odění ochranného (lorik). Těžká jízda, zejména orientálních států, byla chráněna kovem až k chodidlům. Odění ochranné ve středověké Evropě se vyvinulo z římských lorik. Prvním typem byl kožený oděv pošitý kovovými destičkami, ty byly postupně nahrazovány kovovymi kroužky, případně šupinami. Od 13. století užívány plátové doplňky, vývoj ukončen v 15. století (celoplátové odění). S rozšířením palných zbraní význam odění ochranného klesal, v 17. století již užíván pouze kyrys u těžké jízdy. V Orientu převažovalo kroužkové odění v kombinaci s některými pláty. Japonské odění ochranné bylo tvořeno množstvím kovových plátů spojených provázky a dráty. Viz taképřilba.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 15. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: zbroj ochranná.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: