Občanská demokratická strana



Politologie

ODS – nejsilnější polistopadová strana vzniklá na jaře 1991 z pravicového křídla Občanského fóra, ve kterém se projevovaly rozdílné názory na strukturu a fungování nejvýznamnější porevoluční strany. O rozdělení proudů do nových politických stran definitivně rozhodl tzv. „rozlučkový“ sněm OF v Praze 23. února 1991. Ustavují kongres nově se rodící strany pak proběhl v Olomouci ve dnech 20.-21. dubna 1991. ODS se prezentovala jako demokratická pravicová strana s konzervativním programem. Prvním předsedou byl zvolen Václav Klaus. K ODS se tehdy hlásilo 39 poslanců ve Federálním shromáždění a 33 poslanců v České národní radě. Na prvním kongresu (listopad 1991) uzavřela koaliční dohodu s KDS a do parlamentních voleb na jaře v roce 1992 vstoupily obě strany ve společné koalici. V roce 1992 se ODS stala členem Evropské demokratické unie (EDU) – pravicového uskupení několika desítek politických stran liberálního a křesťansko-demokratického zaměření. To už strana vystupovala s novým logem v podobě siluety modrého ptáka, symbolizujícího svobodu. V parlamentních volbách 1992 zvítězila koalice ODS-KDS. Za ODS bylo zvoleno do FS celkem 76 poslanců a do ČNR 66 poslanců. Premiér Václav Klaus pak vedl vládní kabinet složený z koalice ODS-KDS-ODA-KDU-ČSL. Vládá provedla některé nepopulární reformní kroky a uskutečnila rozsáhlý privatizační proces, kdy přešly do soukromých rukou tisíce státních podniků. Jako nejsilnější strana v ČSFR byla i u jednání o rozdělení federativního státu na Českou republiku a Slovenskou republiku. Koaliční spolupráce s Křesťansko-demokratickou stranou se změnila v integraci, když se obě strany sloučily od 18. března 1996. ODS vyhrála i následující parlamentní volby, ale stávající koalice ztratila většinu ve sněmovně. Strana občanských demokratů se pak prosadila i v historicky prvních senátních volbách v listopadu 1996, kdy získala celkem 32 mandátů. V roce 1997 se projevily neshody uvnitř menšinové vlády i vnitrostranické spory, které vyvrcholily tzv. „sarajevským atentátem“. Po aféře s financováním strany vyzvali k demisi 28. listopadu tehdejší místopředsedové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip předsedu Václava Klause v době, kdy byl v Sarajevu. KDU-ČSL a ODA následně vystoupili z koalice a vláda podala demisi. Události vyvolaly mimořádný kongres. Klaus v Poděbradech v prosinci 1997 téhož roku nabídl svoji funkci pozici, ale v hlasování svoje předsednické místo obhájil. Při vytváření poloúřednické vlády nebyla ODS přizvána k jejímu sestavování a přešla do opozice. Antiklausovské křídlo v čele s J. Rumlem a I. Pilipem vystoupilo z ODS a přešlo v lednu 1998 do nově vznikající Unie svobody. Dramatické události tehdy přispěly k úbytku členů i ke klesajícím volebním preferencím. Do předčasných voleb 1998 dokázala Klausova strana získat část voličů zpět a s 27,74% hlasů se stala druhou nejsilnější stranou za ČSSD. Komplikovaná povolební jednání nakonec vyústila v podpis tzv. opoziční smlouvy, hodně kritizované médii i veřejností. „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR“ mezi ODS a ČSSD umožnila vznik menšinové vlády ČSSD i provedení změn v ústavě a volebním zákoně. ODS později vydala i tzv. „Toleranční patent“, který prezentovala jako „podmínky tolerance socialistické vlády a zesílení snahy o zadržování ČSSD při plánovaném pootočení polistopadového vývoje doleva“. V prvních krajských volbách v roce 2000 obsadila ODS posty osmi hejtmanů. Ve stejném termínu získala i devět křesel senátorů. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v červnu 2002 ODS nečekaně selhala a zůstala s odstupem (24,47%) za vítěznou ČSSD (30,20%). ODS opět přešla do opozice, zatímco ČSSD sestavila „stojedničkovou“ koaliční vládu s KDU-ČSL a US-DEU. ODS si spravila chuť aspoň v podzimních volbách do třetiny senátu (vyhrála v 9 obvodech z 81) a komunálních volbách, po kterých získala posty 13 primátorů a potvrdila silnou pozici ve městech. Neúspěch v parlamentních volbách vyvolal diskusi o změnách ve vedení strany. Václav Klaus oznámil, že již nebude kandidovat na předsedu strany. V prosinci 2002 ve Františkových Lázních pak byl na jeho místo zvolen dosavadní předseda senátního klubu Mirek Topolánek. Václav Klaus se stal čestným předsedou ODS a následně byl v únoru 2003 zvolen prezidentem ČR. V historicky prvních volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 zvítězila ODS a s 30,04% hlasů získala 9 z celkových 24 mandátů. Následně její europoslanecký klub vedený Janem Zahradilem vstoupil do nejsilnější frakce Evropské lidové strany – Evropských demokratů (EPP-ED). Volby do krajských zastupitelstev v listopadu 2004 přinesly ODS nejlepší procentuální volební výsledek v historii (36,35%). Nakonec získala místa hejtmanů ve všech krajích kromě Jihomoravského. Po doplňovacích a řádných „třetinových“ senátních volbách ODS disponuje 37 senátory. Silná pozice v Senátu vyústila ve zvolení Přemysla Sobotky předsedou horní komory. Po XV. kongresu ODS  mělo vedení složení: Mirek Topolánek (předseda), Petr Nečas (1. místopředseda), Pavel Bém, Petr Bendl, Ivan Langer a Miroslava Němcová (místopředsedové).



Datum vytvoření: 7. 12. 2000
Datum aktualizace: 8. 7. 2021
Autor: -jb-

Odkazující hesla: Česká strana sociálně demokratická, Ivan Pilip, Jan Ruml, Jaroslav Horák, Jiří Bílý, Kateřina Dostálová, Křesťanská demokratická unie - Československá strana lidová, Libuše Benešová, Lucie Talmanová, Pavel Eybert, Unie svobody – Demokratická unie, Václav Klaus.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: