občan

Plnoprávný příslušník určitého státu, původně obce. Velký význam mělo občanství v antické společnosti. Občanem mohl být svobodný dospělý muž (zpravidla se občanství nabývalo na základě rodovém, méně často udělením). Pouze občané mohli být nositeli jak politických, tak i plných soukromých práv (zejména majetkových). Za feudalismu byl pojem občan totožný s měšťanem. S odstraňováním feudálních privilegií, nevolnictví ap. se stával status měšťana (jehož politická a jiná práva se současně posilovala) stále více obecným. Buržoazní revoluce přiznala postavení občana všem dospělým mužům (později i ženám), kteří byli příslušníky daného státního útvaru. Výkon některých občanských práv byl však původně i právně vázán na určité podmínky (například na existenci určitého majetku). V období kapitalismu byla také formálně uzákoněna rovnost občanů.