nové a staré

Dvě protikladné síly a tendence v procesu vývoje, jejichž boj zejména ve společnosti působí jako hybná síla vývoje a pokroku. Nové se chápe někdy jen jako to, co se objevuje poprvé, co dříve neexistovalo, taková koncepce však nebere v úvahu zákonitost vzniku nového jako nové struktury, jako přechodu od jednoho stavu soustavy k jinému. Nové podněcuje a usměrňuje vývoj v určitých historických podmínkách, starým se v dané souvislosti rozumí vše, co překáží tomuto vývoji. Nové vyrůstá ze starého, obsahuje jeho zárodek, vše kladné a hodnotné, co bylo ve starém, se zachovává v přeměněné podobě v novém. Vznik nového je vždy skokem ve vývoji, koncem starých rozporů a začátkem nových. Zpočátku je staré silnější než nové, protože je rozvinutější. Nové je však nepřekonatelné a postupně zatlačuje staré. Ne vše, co vzniká, je skutečně nové, ale jen to, co se projevuje jako pokrokovější forma, která napomáhá dalšímu rozvoji. Vznik nového je objektivním procesem, který má své kořeny v historickém vývoji společnosti.