notové písmo



Soustava písmenných a grafických znaků k písemnému záznamu hudby; prošlo složitým vývojem, nejstarší notace byly často komplikované, nepřesné a nejednotné. Indická hudební kultura měla několik písmenných a číselných notových písem, nejstarší evropské notové písmo, řecké, užívalo dvou písmenných notací (pro instrumentální hudbu a pro zpěv). Východiskem evropského grafického notového písma byly neumy, z nichž se v 11.-12. století vyvinula notace chorální, která ve 13. století přešla v notaci menzurální. Na vývoj notového písma působila též instrumentální hudba, zvláště loutnová a varhanní, která měla samostatné písmo (tabulatura). Na přelomu 16. a 17. století se začalo užívat dnešní notace, která se skládala z tvarů bílé a černé menzurální notace. Dnešní notopis převzal všechny klíče chorální a menzurální notace, většina klíčů však postupně vymizela, takže zůstaly čtyři klíče (houslový, altový, tenorový, basový). K dosavadním notovým hodnotám přibyly nota dvaatřicetinová a čtyřiašedesátinová, grafický systém notového písma se ustálil a sjednotil. Nové kompoziční směry si vyžádaly jiné, speciální notové záznamy (notace pro hudbu čtvrttónovou, pro elektronickou hudbu). Viz také chorální notace; menzurální notace; neumy; nota; notová osnova; notový klíč; pomlka.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 18. 8. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: agogika, hudební paleografie.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: