norské výtvarné umění



Konstituovalo se v rámci vikinského umění v 8.-9. století v souvislosti se sjednocením Norska. Charakteristický je zvěrný styl (nálezy v Gokstadu a Osebergu), přetrvávající až do křesťanského středověku (hlavně v dřevořezbě). V rané době rozvíjena dřevěná architektura blokovitého typu (obytné stavby, kostely Borgund, Heddal), od poloviny 12. století pronikla kamenná architektura a plastika anglo-normanského typu, zpočátku románská, později gotická (dóm v Trondheimu). Anglické vlivy jsou patrné i v nástěnné (Ulvik, Kinsarvik) a knižní malbě (školy v Bergenu, Oslo, Trondheimu). Vysoké úrovně dosáhla hlavně dřevěná plastika. V 15.-18. století, po ztrátě národní samostatnosti, došlo ke stagnaci (nejvýznamnější z tvorby barokní kostely, zámky a pevnosti, ožilo lidové umění). Po vzniku švédsko-norské unie roku 1814 se formovala měšťanská národní kultura v úzkém kontaktu s ostatními skandinávskými zeměmi. V architektuře se uplatňoval hlavně klasicismus (Univerzita v Btirse) a historické slohy (Národní divadlo, novorománský Storting v Oslu), k moderní architektuře se hlásil například H. Munthe-Kass (obnova dřevěné architektury). Poválečná architektura zpracovávala podněty skandinávského a západoevropského stavitelství. V malířství byl zakladatelem národního charakteru tvorby J. C. Dahl (obrazy krajin), na něho navázali H. F. Gude (*1825 – †1903), J. F. Eckersberg (*1822 – †1870) aj. Koncem 19. století se projevil v norském výtvarném umění vliv francouzského realismu (hlavně portrétní malířství ) a impresionismu, který překonal v malířské tvorbě osobitým expresívně symbolistickým dílem E. Munch (pokračovátelé: N. J. Astrup, *1880 – †1928, T. Erichsen, *1868 – †1939) a v monumentální plastice G. Vigeland příklonem k archaické tvorbě zvěrného stylu (Obelisk v Oslo).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 5. 3. 2007
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: