německá literatura v českých zemích



Německá literatura v českých zemích vznikla v raném středověku s osídlováním pohraničních oblastí Němci a s rostoucím vlivem německého patriciátu a inteligence ve městech. Na dvoře Václava II. se pěstoval minnesang, ideje humanismu zastával Jan ze Středy, jehož žák Johannes von Saaz napsal nejvýznamnější dílo německé středověké literatury Oráč a Smrt. Později měla německá literatura v českých zemích jen regionální význam. V 1. polovině 19. století vystoupil K. Postl-Sealsfield (*1793-†1864) a skupina ovlivněná mladoněmci (A. Meissner, S. Kapper, U. Horn). Po revoluci 1848 se kulturní syntéza česko-německá rozpadla, po vzniku jednotného Německa vzrůstal v německé literatuře v českých zemích vliv Berlína (rostoucí německý nacionalismus), Morava zůstala věrna vídeňské tradici (M. Ebner-Eschenbachová, J. J. David, F. Saar). Vytvářela se regionalistická literatura, zpočátku ve svém historismu kladně zobrazující společnou minulost s Čechy (A. Stifter, K. Herlossohn), ale později plná protičeského šovinismu (H. Watzlik, W. Pleyer, K. H. Strobl, W. von Molo). Na přelomu století se Praha stala důležitým centrem významného proudu německé literatury, náležející různým literárním směrům a vykazující silný židovský podíl (H. Salus, G. Meyrink, O. Pick, L. Winder, E. Weiss, ale především R. M. Rilke, F. Werfel, F. Kafka a M. Brod). Ve 20. a 30. letech byli nejvýraznějšími zástupci německé literatury v českých zemích E. E. Kisch, L. Fürnberg, F. C. Weiskopf nebo R. Fuchs.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 29. 5. 2008
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: