nadrealismus



Umělecký směr na Slovensku v 30.-40. letech 20. století, nacházející výraz zejména v literatuře, částečně ve výtvarném umění. V skupinovém programu a umělecké praxi se opíral o některé principy francouzského a českého surrealismu. Jeho teoretické základy formoval hlavně M. Považan a M. Bakoš. Začátek nadrealismu sahá do pol. 30. let básnickou sbírkou R. Fabryho Ut'até ruky. Fabry plně uplatnil novou metodu založenou na maximální spontánnosti tvůrčího aktu, na odhalování nových zdrojů lyrismu v oblasti snu a podvědomí, na významovém osamostatňování slov, nekonvenční básnické obraznosti a volném nerýmovaném verši i v dalších sbírkách (Ja je niekto iný). K němu se připojili V. Reisel, Š. Záry, J. Lenko, P. Bunčák, J. Brezina, J. Rak. Výrazem pokrokových postojů skupiny y době 2. světové války byly sborníky Áno a nie, Sen a skutočnosť, Vo dne a v noci, Pozdrav. Po osvobození roku 1945 se příslušníci nadrealistického hnutí spontánně přihlásili do řad budovatelů nového života. Z výtvarných umělců měli blízko k nadrealismu J. Mudroch, J. Kostka, C. Majerník, k nim se připojili jejich generační vrstevníci (P. Matejka, D. Milly, J. Želibský, R. Pribiš, F. Hoffstädter, E. Nevan, E. Šimerová-Martinčeková) a mladší umělci jako V. Hložník, E. Semian, V. Chmel, J. Turdík).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 22. 9. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: