mu'tazila

[Arabsky i'tazala = oddělit se], myšlenková teologická škola, která zavedla do islámské teologie racionalismus řecké filozofie a položila základy systematické dogmatiky sunny. Jejím zakladatelem byl Wásin Ibn Atá a její stoupenci si říkají „lidé spravedlnosti a jedinosti“ [arabsky ahl al-adl wa't-tauhíd] podle dvou základních dogmat této školy. První bylo učení o jedinečnosti boží a druhé o jeho spravedlnosti. Bůh rozhoduje výlučně o svém tvoření a záměru, tedy člověk sám je zodpovědný za své konání a má svobodnou vůli. Pokud páchá zlo, musí být zákonitě nemilosrdně potrestán. V praxi toto učení vedlo k představě o nutnosti napravovat chyby všude tam, kde se s nimi muslim setká a ke vzniku inkvizice, která vznikla v první polovině 9. století.