Mireille Mathieu

[Matjé], *22. 7. 1946 (Avignon, Francie),  francouzská šansoniérka, kterou média v začátcích kariéry označovala za „novou Édith Piaf“. Narodila se do rodiny kameníka, jako nejstarší z čtrnácti sourozenců a od dětství zpívala v kostelním sboru. První úspěch nastal 21. listopadu 1965, když devatenáctiletá zvítězila v televizní soutěži Le jeu de la chance pořadu Télé-Dimanche; následující rok debutovala na pařížském Olympii a jejího singlu Mon crédo se prodalo přes 1,3 milionu kopií. Pod vedením impresária Johnnyho Starka se rychle prosadila i v zahraničí: od roku 1966 vystupovala v The Ed Sullivan Show, později na pódiích Carnegie Hall nebo Royal Albert Hall. V průběhu kariéry nazpívala přes 1 200 písní v jedenácti jazycích (mj. němčina, italština, španělština, ruština, čínština) a celosvětově prodala více než 150 miliónů nosičů. Její charakteristický alt, dokonalá dikce a přísný oficiální image (černý bob, červené rty) ji učinily ikonou francouzské populární hudby 60.–80. let. Vrcholné období 60.–70. let přineslo evropské i zámořské hity La dernière valse, Acropolis adieu, Santa Maria de la mer či německé Hinter den Kulissen von Paris. V 80. letech navázala spolupráci se skupinou ABBA (Bravo tu as gagné) a s americkým hercem Patrickem Duffym (Together We’re Strong). Při koncertech v ČLR (1986) a SSSR (1987) ji doprovázely Peking Symphony a Armádní sbor Alexandrovců, čímž se stala první západní zpěvačkou, jež vyprodala tyto arény. Roku 1987 jí Francie udělila Řád za zásluhy a v roce 2011 převzala Řád čestné legie.

Vybraná diskografie: Mon crédo (1966), La dernière valse (1967), Les Bicyclettes de Belsize (1968), Hinter den Kulissen von Paris (1969), Sentimentalement vôtre (1971), La Paloma adieu (1973), Mille colombes (1976), Une femme amoureuse (1979), Bravo tu as gagné (1981), Together We’re Strong (1983), Une vie d’amour (2014).