F-4 Phantom II

Americký dvoumístný nadzvukový víceúčelový bojový letoun, původně vyvinutý společností McDonnell Aircraft jako palubní přepadový stíhač pro námořnictvo Spojených států. Prototyp označený YF4H-1 poprvé vzlétl 27.5.1958 a sériové stroje vstoupily do služby roku 1961. Konstrukce se dvěma motory, dvojicí členů osádky, výkonným radarem a rozsáhlou výzbrojí spojovala vysokou rychlost a nosnost s možností plnit stíhací, útočné, průzkumné i protiradarové úkoly. Typ se stal jedním z nejvýznamnějších západních bojových letounů období studené války. Phantom II původně spoléhal na řízené střely AIM-7 Sparrow a AIM-9 Sidewinder a první námořní i letecké varianty postrádaly vestavěný kanon. Bojové zkušenosti z války ve Vietnamu, kde letouny F-4 používaly americké námořnictvo, námořní pěchota i letectvo, ukázaly význam výcviku pro manévrový vzdušný boj a potřebu hlavňové výzbroje. Varianta F-4E proto dostala do přídě šestihlavňový kanon M61A1 Vulcan a výkonnější motory J79-GE-17; pozdější stroje obdržely také sloty na náběžné hraně křídla, které zlepšily obratnost. Vedle vzdušného boje Phantom nesl konvenční i jadernou výzbroj a zasahoval proti pozemním cílům za dne i za zhoršených povětrnostních podmínek. Vznikly palubní varianty F-4B, F-4J, F-4N a F-4S, verze amerického letectva F-4C, F-4D a F-4E, průzkumné RF-4B, RF-4C a RF-4E i specializované protiradarové F-4G Wild Weasel. Britské verze Phantom FG.1 a FGR.2 používaly motory Rolls-Royce Spey. Letoun sloužil kromě Spojených států například ve Spojeném království, Německu, Řecku, Turecku, Izraeli, Íránu, Japonsku, Jižní Koreji, Španělsku, Austrálii a Egyptě. V bojích jej nasadily mimo jiné Izrael a Írán; modernizované stroje zůstaly v některých zemích v operační službě ještě dlouho po vyřazení z amerických ozbrojených sil. F-4 během zkoušek a rekordních letů vytvořil řadu světových výkonů, včetně rychlostních a výškových rekordů. V letech 1958–1981 bylo vyrobeno ve Spojených státech a licenčně v Japonsku více než 5 000 kusů, což z typu učinilo nejpočetněji vyráběný americký nadzvukový vojenský letoun. Charakteristické znaky představují zalomené vnější části křídel, skloněné vodorovné ocasní plochy, mohutný trup a výrazná kouřová stopa starších motorů J79. Následující údaje se vztahují k rozšířené stíhací a útočné variantě F-4E.