majorát

[Latina], v epoše feudální druh nástupnického práva, spočívající na zásadě primogenitury v rámci rodu a později rodiny. V užším slova smyslu forma dědického práva, uplatňující se uvnitř feudální třídy vzhledem k držbě pozemkového vlastnictví. Ve střední Evropě majorát v této podobě existoval od 16.–17.století a znamenal omezení původně rovného dělení svobodného pozemkového vlastnictví mezi descendenty ve prospěch nejstaršího mužského potomka rodiny. Majorát souvisel se vznikem fideikomisu.