logická syntax

A) systém pravidel určujících tvoření (formaci) a odvozování (transformaci) výrazů v určitém kalkulu; b) část metateorie logiky, zkoumající strukturu a vlastnosti neinterpretovaných logických soustav (kalkulů). Toto pojetí logické syntaxe zkoumá zejména bezespornost, úplnost a nezávislost v logické soustavě, problematiku rozhodnutelnosti, teorie důkazu a dokazatelnosti. Význam logické syntaxe stoupl zejména v souvislosti s rozvojem kybernetiky a výpočetní techniky; její poznatky jsou využívány v celé oblasti teorie počítačů.