lesnictví



Souhrn praktických a teoretických poznatků o lese a činnostech, jež souvisí s jeho existencí, zachováním, zvelebováním a hospodářským využíváním ve prospěch lidské společnosti; souhrn teoretických poznatků týkajících se lesa a lesního hospodářství. Zpočátku bylo lesnictví nerozlučně spojeno s myslivostí a zakládalo se výhradně na praktických zkušenostech a poznatcích. Avšak již v antickém Řecku a Římě formulovali někteří autoři obecnější poznatky o lese a lesním hospodářství (Theofrastus, Plinius st.). Vědecký zájem o Iesnictví značně vzrostl v řadě evropských zemí v průběhu 18. století. Za zakladatele lesnictví jako samostatného oboru je považován Hans Carl von Carlowitz (1645-1713), který v díle Sylvicultura oeconomica (Lesní hospodářství) popsal hl. zásady lesnictví. Praktickým základem a hlavní složkou lesnictví je lesní hospodářství, k němuž přistupují ostatní druhy činností, jako lesní politika, lesní zákonodárství a právo, lesní školy, lesní věda a výzkum a další. Lesní věda zahrnuje širokou škálu obecnějších i speciálních disciplín (nauku o lesním prostředí, lesní bioklimatologii, lesní pedologii, geologii, botaniku a ekologii, dendrologii).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 13. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: biologie.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: