legitimita

[Latina], v právní nauce oprávněnost státní moci, tj. stav, kdy ten, kdo vládne (vydává právní akty a jiná mocensky sankcionovaná rozhodnutí), vládne „po právu“. Politické zaměření teorie legitimity připouští její zneužívání proti revolučním vymoženostem. Marxistickoleninská teorie státu pojem legitimita neužívá. Vychází z učení o diktatuře vládnoucí třídy jako sociálně politické podstatě státu.