Lavrentij Pavlovič Berija

*29.3.1899 – †23.12.1953, sovětský politik, komunistický funkcionář, šéf represivní tajné služby NKVD. Pocházel z Gruzie, studoval polytechniku v Baku. V roce 1915 zde založil marxistický kroužek. Roku 1917 vstoupil do komunistické strany, posléze bojoval na rumunské frontě. V době občanské války pracoval jako úředník a načas se stal špionem. V roce 1920 krátce studoval architekturu, roku 1921 vstoupil do tajné policie Čeka. V roce 1926 byl jmenován šéfem gruzínského GPU (nástupce Čeky), roku 1931 i zakavkazského GPU. Často se osobně stýkal se Stalinem, v letech 1936–1938 pro něj řídil politické čistky v zakavkazských republikách. Roku 1937 byl zvolen do Nejvyššího sovětu, o rok později se stal šéfem NKVD. Okamžitě v organizaci zahájil další čistky a pracoval na rozšiřování sítě vězeňských pracovních táborů (gulagy). V roce 1941 byl jmenován místopředsedou Rady lidových komisařů (tzn. vlády), jeho hlavním úkolem byla evakuace průmyslu před německou armádou na východ. Po válce se stal maršálem SSSR, poté stál v čele programu vývoje atomové bomby. Po Stalinově smrti se snažil upevnit svou pozici a dostat se ještě více k moci, byl však poražen skupinou vedenou Malenkovem, Molotovem a Chruščovem a zatčen. Posléze byl obviněn ze zločinecké, protistranické a protistátní činnosti a v tajnosti popraven. Je mu přisuzována zodpovědnost za smrt několika miliónů lidí.