láska a svár



Antická filozofie, označení vnějších hybatelů v Empedoklově mechanicko-materialistickém filozofickém systému, kde neměnné elementy (panton rizomata, tj. kořeny všeho: oheň, vzduch, země a voda), tvořící materiální základ světa, nejsou nadány vnitřní životní silou jako například u Hérakleita i ostatních hylozoistů. Nekonečný zápas mezi láskou a svárem způsobuje věčný koloběh tragického cyklu světa. Láska (filiá) je silou spojující, která sjednocuje a mísí, svár (neikos, též nenávist) je naopak silou rozdělující, jež rozkládá a rozlučuje. Nadvláda lásky směřuje k ideálnímu smíšení a harmonii všech čtyř elementů, postupně se ale začne zvnějšku vtírat svár, který nad láskou dominuje a zmocňuje se světa, až jsou čtyři ko řeny věcí v naprosté vzájemné izolaci, čímž nastává akosmiá – zničení světa.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 9. 2000
Autor: -red-