Květa Fialová

*1.9.1929 (Veľké Dravce, Československo, dnešní Slovensko) – † 26.9.2017 (Čestlice, Česká republika), vlastním jménem Květoslava Fialová, česká divadelní, filmová a televizní herečka. Její matka byla výtvarnice, věnovala se malbě a sochařství, otec byl legionář. Do roku 1938 žila rodina na Slovensku, odkud po nátlaku slovenských nacionalistů odešla do Čech (po válce se matka vrátila na Slovensko). Mladičkou Květu přitahovalo divadlo a v roce 1946 bez matčina vědomí začala hrát v Českém Těšíně. Téhož roku byla přijata na brněnskou konzervatoř a následně na JAMU, kterou ukončila v roce 1950 – patřila k prvním absolventům této nové vysoké umělecké školy a již během studií se objevila v malé roli v zapomenutém budovatelském snímku Velká příležitost. Poté prošla divadelními angažmá v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně a v Martině. V roce 1958 se na pozvání Jana Wericha dostala do Prahy do Divadla ABC, kterému zůstala věrná i po jeho připojení k Městským divadlům pražským (v roce 1962) až do roku 1991 (ale i později zde vystupovala pohostinsky). Její zjev, plný půvabu, šarmu a aristokratické elegance ji předurčil pro postavy žen tajemných, osudových, nebezpečných, žádoucích a okouzlujících, jindy žen cynických a rozmarných, občas i žen pochybných mravů, pletichářek, podvodnic, ba i vražedkyň. Účinkovala mj. ve hrách Krásná neznámá, Vajíčko, Benátský kupec, Charleyova teta, Čekanky, Hraběte jsem zabil já!, Don Juan, Tak málo, Postarej se o Amálku, Anna Kareninová, Nezapřeš nikdy ženy své, Jezinky bezinky a Harold a Maud (v této inscenaci účinkuje v současné době jako host ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti). Ve filmu se objevovala již od počátku 50. let, příchod do Prahy však znamenal větší nabídku rolí – česká kinematografie v ní objevila ideální představitelku krásných osudových žen, která se v 60. letech, kdy šla doslova z filmu do filmu, stala pro mužské publikum sexy symbolem. Její zřejmě životní rolí se stala „arizonská pěnice Tornádo Lou“ (písně nazpívala Yvetta Simonová) v parodii na kovbojky Limonádový Joe aneb Koňská opera, typově podobnou roli si zopakovala v parodii na brakové detektivky Fantom Morrisvillu a v dalších filmech podobného žánrového ladění. Slušný prostor ji od konce 60. let poskytovala i televize. Její umělecká kariéra plynula bez větších propadů a s přibývajícím věkem měnila svůj herecký typ z osudových žen na zralé elegantní, často poněkud výstřední dámy a babičky, které hrála s šarmem a nadhledem, s typickou sebeironií a lehkou nadsázkou (hraběnka v parodii Adéla ještě nevečeřela, babička v komedii S tebou mě baví svět). Díky širokému hereckému rejstříku se objevovala prakticky ve všech žánrech (často účinkovala i ve slovenských filmech a několikrát v zahraničních produkcích), největší podíl ale tvořily komedie. I ve velmi zralém věku zůstala často obsazovanou herečkou, především na poli televizním, kde svým osobitým projevem ozdobila i řadu různých zábavných pořadů a dokumentů. Její osobní život byl tragicky poznamenán traumatickým zážitkem z konce války (brutální znásilnění sovětskými vojáky), který byl i příčinou jejího pozdějšího komplikovaného a rozporuplného vztahu k mužům. Poprvé se vdala ve 21 letech, ale manželství záhy skončilo. Jejím druhým manželem a mužem jejího života se stal v roce 1959 televizní režisér Pavel Háša (*1929-†2009) – manželství vydrželo až do jeho smrti a sama Květa Fialová ho označila za šťastné (v roce 1962 se jim narodila dcera Zuzana). O jejím životě pojednává televizní dokument 13. komnata Květy Fialové (2006).

Vybraná filmografie: optimistické kolektivní drama ze života svazáků na stavbě Trati mládeže Velká příležitost (1949), budovatelská veselohra o děvčatech ve stavebnictví Štika v rybníce (1951), optimistický příběh ze života vorařů Plavecký mariáš (1952), dobová budovatelská agitka Výstraha (1953), pohádkový příběh podle divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák (1955), kriminální drama Zlatý pavouk (1956), válečné drama Tenkrát o vánocích (1958), pohádková moralita Dařbuján a Pandrhola (1959), pokus o společenskou moralitu Dům na Ořechovce (1959), dodnes oblíbená pohádka Princezna se zlatou hvězdou (1959), další mravoučná pohádka Florián (1961), povídkový snímek Kolik slov stačí lásce (1961), vyprávění o jednom náročném dnu zaměstnané ženy Deštivý den (1962), výchovně – satirická agitka Potíže s kulturou (1962), komunální satira Einstein kontra Babinský (1963), vynikající parodie na kovbojky podle knihy a divadelní hry Jiřího Brdečky Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), rovněž zdařilá parodie na brakové detektivky Fantom Morrisvillu (1966), mistrovská válečná tragikomedie podle novely Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky (1966), kriminální příběh z prostředí českého pohostinství Slečny přijdou později (1966), pašerácká detektivka podle románu Pavla Hejcmana Anděl hraje na violu pod názvem Smrt za oponou (1966), černá komediální moralita Vražda po našem (1966), situační komedie Ženu ani květinou neuhodíš (1966), parodie na špionážní přiběhy Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967), seriál prvorepublikových kriminálních příběhů podle povídek Jiřího Marka Hříšní lidé města pražského (1968), milostná romance podle novely Ivana Sergejeviče Turgeněva Jarní vody (1968), mírně dráždivá komedie na téma „Zvonokosy po česku“ s názvem Objížďka (1968), povídkový snímek podle staropražských legend Pražské noci (1968), adaptace románu Vladimíra Neffa Třináctá komnata (1968), mrazivé dobové podobenství Den sedmý, osmá noc (1969), komorní příběh někdejší slavné herečky Hvězda (1969), drama z konce druhé světové války Adagio (1970), bláznivá komedie Ďábelské líbánky (1970), seriál z doby národního obrození podle románové ságy Aloise Jiráska F. L. Věk (1970), kriminální drama podle románu Eduarda Fikera Série C-L pod názvem Na kolejích čeká vrah (1970), kriminální komedie Partie krásného dragouna (1970), televizní adaptace knihy Boženy Němcové Babička (1971), kostýmní komedie podle divadelní frašky Eug?na Labiche Slaměný klobouk (1971), drama na motivy románu Václava Řezáče Bitva pod názvem Kronika žhavého léta (1973), televizní zpracování komedie W. Shakespeara Sen noci svatojánské (1973), historické drama Skrytý prameň (1973), kasařská krimikomedie Muž z Londýna (1974), televizní pohádka Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1976), úspěšná prázdninová komedie Léto s kovbojem (1976), televizní komedie podle povídky K. V. Raise Skleník (1976), zdařilá parodie na laciné sešitové detektivky Adéla ještě nevečeřela (1977), televizní drama Já zůstanu věrný (1977), úspěšný seriál z nemocničního prostředí Nemocnice na kraji města (1977), televizní krimi Jak se zranit ve službě (1978), psychologické drama z období hospodářské krize Smrť šitá na mieru (1979), hořká komedie o rodičích a dětech Půl domu bez ženicha (1980), televizní detektivka Smrt a Blažená paní (1980), televizní krimikomedie Proč se vraždí starší dámy (1981), úspěšná rodinná komedie S tebou mě baví svět (1982), hořce úsměvný pohled na počátek kariéry mladé učitelky Evo, vdej se! (1983), situační komediální moralita Samorost (1983), televizní pohádka Zlaté kapradí (1984), situační komedie o dvou mužích s vyměněnou identitou Já nejsem já (1985), komedie o kariéře a manželské krizi Můj hříšný muž (1986), melodrama Operace mé dcery (1986), bláznivá komedie Velká filmová loupež (1986), televizní drama z prostředí Vídně 19. století Ohňostroj v Aspern (1987), televizní černá komedie Ryba ve čtyřech (1987), televizní zpracování povídek G. de Maupassanta Šperky a Hrobničky pod názvem Dvě z Paříže (1988), televizní absurdní komedie podle hry Václava Havla Motýl na anténě (1990), televizní muzikálová adaptace slavné knihy Gabriela Chevaliera Zvonokosy (1990), televizní dramatizace klasického díla Egona Hostovského Dobročinný večírek (1992), romantický seriál Náhrdelník (1992), rodinný pohádkový seriál Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993), televizní komedie Pozor na Kozoroha (1994), tragikomedie podle novely Bohumila Hrabala Příliš hlučná samota (1994), televizní komedie podle hry Miroslava Horníčka Tři Alberti a slečna Matylda (1994), televizní drama podle románu Waltera Jense Zapomenuté tváře (1994), stoprocentní policejní komedie Byl jednou jeden polda (1995), rodinný seriál Život na zámku (1995), televizní pohádka Jakub a Modřínka (1996), existenciální podobenství Pasáž (1996), televizní přepis pohádky H. Ch. Andersena Slavík (1996), nostalgická komedie podle stejnojmenného románu Michala Viewegha Báječná léta pod psa (1997), televizní drama z prostředí domova důchodců Čas jeřabin (1997), televizní komedie podle hry Johna Patricka Záhadná paní Savageová (1997), televizní seriál Hotel Herbich (1999), drama židovské rodiny před vypuknutím druhé světové války Všichni moji blízcí (1999), seriál o boji s temnými silami Přízraky mezi námi (2000), kostýmní romantické drama Andělská tvář (2001), televizní komedie Deník šílené manželky (2001), televizní komediálně laděný film na téma lidského stárnutí Poslání s podrazem (2002), televizní situační krimikomedie Tři dámy s pistolí (2004), televizní film ze žhavé současnosti Já z toho budu mít smrt (2005), komedie o třech šestnáctiletých kamarádech Panic je nanic (2005), komedie podle románu Michala Viewegha Účastníci zájezdu (2006), komediálně laděná sonda do života dnešních seniorů Pamětnice (2009), komediální seriál z prostředí domova seniorů Život je ples, komedie Gorila (2011) a romantický příběh Definice lásky (2012).