křesťanská morálka



Souhrn mravních norem, představ, citů a jim odpovídajícího chování, jež jsou úzce spjaty s články víry křesťanské věrouky. Tvoří ve svém úhrnu křesťanské mravní vědomí, za jehož součásti lze pokládat křesťanské představy o dobru a zlu, soustavu přikázání, specifické pojetí mravních citů (křesťanské lásky, křesťanské svědomí), určité volní vlastnosti věřícího člověka (pokoru, trpělivost) a systémy křesťanské teologické etiky. Křesťanské mravní vědomí je společenskohistoricky podmíněným odrazem praktického chování křesfanů v různých společenstvech a ve společnosti vůbec. Má jako jiné náboženské morálky dogmatický základ, její hlavní ustanovení jsou povinně spojena s dogmaty věrouky. Neměnnost dogmat dodává křesťanské morálce konzervativní charakter; za změněných sociálně historických podmínek zůstává křesťanská morálka zatížena archaickými představami a předsudky. Původně odrážela bezmocnost otroků a utlačovaných národů v boji za svobodu a štěstí. Za své staleté existence se přizpůsobovala společensko politickým zájmům různých tříd a režimů; tak se utvářely různé historické varianty křesťanské morálky: křesťansko-feudální (katolická a pravoslavná), křesťansko-buržoazní (protestantská), křesťansko-demokratická (lidové kacířství ve středověku). Od jiných morálek, například osvícenské nebo proletářské, se liší křesťanská morálka především těsným spojením svých základních ustanovení s dogmaty "zjevenými bohem", dále důrazem na bohulibost, utrpení, lásku k nepřátelům, všeobecné odpuštění, neodporování zlému a dalšími postuláty. Křesťanský humanismus je založen teocentricky.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 7. 8. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: