krásná literatura



Druh umění odrážející společenské bytí v obrazech, které jsou vyjádřeny jazykovými prostředky. Specifikum literatury umělecké lze určit jen z hlediska obecných zákonů umění. Umění není pouhou trpnou reprodukcí reality, ale tvořivou přeměnou skutečnosti, jejím hodnocením z hlediska určitého zakotveného hodnotového systému. Při hodnocení literárního díla je proto nutné vycházet z jeho vztahu ke skutečnosti, z pravdivosti jejího zobrazení. V literatuře umělecké hraje ve srovnání s ostatními druhy umění zvláště významnou úlohu její ideově tematický základ. Literaturu uměleckou lze v tomto směru označit za umění schopné nejvýrazněji a nejvšestranněji působit na formování společenského vědomí čtenáře. Proto je také obecně pokládána za nejvýraznějšího představitele národní vzdělanosti a seznamuje čtenáře pomocí překladů i s cizími kulturami. Literatura umělecká se zrodila v prvobytně pospolné společnosti jako ústní tvorba v podobě písně, epického vyprávění. Byla nerozlučně spjata s pracovním životem kolektivu, s prvobytnou mytologií, kosmogonií a dějinami a vystupovala v úzké spojitosti s hudbou a tancem. Postupné oddělení písně od obřadů a slova od melodie. Přechod ústně interpretovaného básnictví nebo prozaického díla do písemné podoby a později k složitějším formám vyprávění – to vše probíhalo v dlouhém procesu společenského vývoje. Vznikaly jednotlivé literární druhy, útvary vyznačující se charakteristickými způsoby zobrazování skutečnosti. Základní literární druhy jsou lyrika, epika a drama, jednotlivými druhovými žánry pak například óda, balada, román, novela, tragédie, veselohra. Literatura umělecká se vyvíjela v dlouhotrvajícím procesu společenského vývoje v rozličných historických a národních formách. Dosáhla vysoké úrovně v antickékm Řecku a Římě, ve středověkých literaturách Orientu (v Číně, Indii, v literatuře perské a arabské), v dílech velkých spisovatelských osobností doby renesance. Na základě shodného pojetí společenské úlohy umění a jednotného estetického názoru skupiny umělců vznikaly literární směry, od 17. století klasicismus, dále preromantismus, romantismus, kritický realismus (charakteristický pro literaturu francouzskou, anglickou a zejména ruskou). Moderní literární směry (impresionismus, symbolismus, expresionismus, dadaismus, futurismus, poetismus, surrealismus) se svými programy snažily vyrovnat se složitými proměnami moderního člověka.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 20. 1. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: