konec světa



Alegorický obraz tvořící součást náboženských a mytologických systémů většiny národů starověké Evropy, Asie a Ameriky. V archaickém pojetí představován buď katastrofou oddělující mytický svět minulosti od současnosti, nebo střídáním kosmogonických cyklů spojeným s představou smrti a znovuzrození přírody. Zvláštního významu nabyla vize konce světa v judaismu, zprostředkovaně v křesťanském východním pojetí Starého zákona je konec světa ztotožněn s koncem tzv. aeonu, v němž žijeme. Představa konce světa je zde poprvé spojena s předpokladem božího soudu zaměřeného na „nepravosti a zlořády světa“, a s předzvěstmi a znameními, které mají konec světa předcházet (zatmění, padání hvězd, mor). Poexilové židovství pod vlivem babylónské mytologie a perského dualismu rozvinulo motiv konce světa v apokalyptice, která se snažila matematickými výpočty stanovit přesný den konce světa. Apokalyptické spekulace o bezprostředně se blížícím koncem světa představují silný náboženský a životní motiv prvotního křesťanství. Křesťanské náboženství, modelované ve svých obrysech v atmosféře nejistoty vidinou štěstí a spravedlnosti v posmrtném životě, zásadně přehodnotilo téma konce světa legendou o příchodu Ježíše Krista, zvěstujícího blízkost božího soudu. Ve své podstatě se tak motiv konce světa stal vlastním obsahem eschatologie, tj. nauky o posledních věcech člověka a světa.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 10. 7. 2006
Autor: -red-

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: