klasické knihy čínské

Nejstarší souvislé památky čínského písemnictví, považované již všemi filozofickými školami v tzv. období sta škol za společné kulturní dědictví, na něž všechny tyto školy navazovaly. Zvláštní pozornost jim věnoval konfucianismus, když byl prohlášen státní ideologií (konec 2. století př.n.l.). Klasické knihy čínské se staly základními učebnicemi výchovy veškeré čínské inteligence (znalost vyžadována i při státních úřednických zkouškách). Až do 20. století si udržují privilegované postavení ve filozofii, kultuře, právu, rodinném i veřejném životě, přestože docházelo k častým sporům o jejich výklad zejména z toho důvodu, že nejde o knihy náboženského obsahu. Základní klasické knikhy čínské jsou: Kniha proměn (I-ťing), Kniha písní (Š´-ťing) – nejstarší čínská sbírka písní, Kniha historie (Šu-ťing), Knihy o řádu (Čou-li, I-li, Li-ťi) a Jaro a podzim (Čchun-čchiou).