Kaštela

Městský celek v Chorvatsku na pobřeží Kaštelanského zálivu ve střední Dalmácii, mezi Splitem a Trogirem, pod jižními svahy pohoří Kozjak. Vznikl správním a urbanistickým spojením sedmi historických sídel: Kaštel Sućurac, Kaštel Gomilica, Kaštel Kambelovac, Kaštel Lukšić, Kaštel Stari, Kaštel Novi a Kaštel Štafilić. Každé z nich se vyvinulo kolem opevněného sídla nebo zámku, které od konce 15. do 17. století budovali splitští a trogirští šlechtici a církevní hodnostáři jako ochranu obyvatel před osmanskými nájezdy. Opevněné komplexy vznikaly často přímo na pobřeží nebo na malých ostrůvcích spojených s pevninou mostem; k nejznámějším patří hrad Vitturi v Kaštelu Lukšić, pevnost Kaštilac v Kaštelu Gomilica a hrad rodiny Ćipiko v Kaštelu Starém. Historická sídla doplňují kamenné kostely, pobřežní náměstí, staré olivovníky, zahrady a zbytky opevnění. V Kaštelu Lukšić se uchovává legenda o tragické lásce Miljenka a Dobrily, někdy označované za chorvatskou obdobu Romea a Julie. Oblast vykazuje stopy osídlení od pravěku a antiky; ve vnitrozemí nad pobřežím se nacházejí archeologické lokality a pozůstatky římských statků. V novověku patřilo území Benátské republice, poté habsburské monarchii, krátce napoleonským Ilyrským provinciím a znovu Rakousku. Tradiční zemědělství založené na vinné révě, olivách, ovoci a zelenině doplnil ve 20. století průmysl, doprava a rychlá obytná výstavba v zázemí Splitu. Současná Kaštela vytvářejí téměř souvislý pás zástavby podél pobřeží, jednotlivá historická jádra si však zachovávají vlastní názvy a místní identitu. Město plní obytnou, průmyslovou, dopravní a turistickou funkci; v jeho západní části leží letiště Split. Pobřežní promenády, menší pláže, přístavy a kulturní památky činí z Kaštely významnou součást splitské městské oblasti i svébytnou destinaci zaměřenou na dějiny opevněných sídel.