Karel Höger

[Hégr], *17.6.1909 (Královo Pole, Brno, Rakousko-Uhersko; datum narození podle matriky, podle svědectví matky se narodil 14.6.) – †4.5.1977 (Praha, Československo), významný český filmový, divadelní, televizní a rozhlasový herec. Narodil se jako nejmladší ze třinácti dětí, otec byl bývalý voják a poté dělník v královopolské cihelně, o pětadvacet let mladší matka byla majitelkou malého kiosku. Divadlo ho lákalo již od dětství, v letech 1924–1928 byl členem brněnského dělnického divadla Bratrství. Ve stejné době vystudoval Státní český ústav učitelský v Brně (absolvoval v roce 1932), poté působil jako učitel na vesnických školách v okolí Brna a současně stihl ještě vystudovat herectví na brněnské konzervatoři. V roce 1932 získal své první angažmá v činohře Zemského divadla v Brně, kde působil až do roku 1940. Poté přijal nabídku z Národního divadla v Praze, kde setrval až do své smrti v roce 1977 a kde vytvořil desítky rolí (mj. Oněgina, Loupežníka, Jana Husa, Moráka v Srpnové neděli, Trigorina v Rackovi, Lomana v úspěšné Smrti obchodního cestujícího aj.). Již jako člen brněnského divadla se zkontaktoval s filmem (účinkoval v reklamních filmech zlínského studia) a v roce 1941 vytvořil svou první velkou postavu ve filmu Za tichých nocí, a to po boku neznámým partnerem znuděné Lídy Baarové (k jeho oblíbeným hereckým partnerkám patřily později zejména Vlasta Fabiánová, Vlasta Matulová či Dana Medřická). Stal se oblíbeným představitelem romantických hrdinů a milovníků, jeho předností byl jemný, inteligentní a kultivovaný projev, na hony vzdálený tehdejším unylým krasavcům, uměl výborně zahrát složité a charakterní postavy a byl mistrem psychologické drobnokresby (později mu slušely zvláště role „vnitřně rozkolísaných intelektuálů“). Právě pro tuto odlišnost upoutal pozornost a po válce se stal jedním z nejobsazovanějších herců české kinematografie. Je zajímavé, že jednoznačně kladné postavy hrál spíše výjímečně (např. kapitán Tůma v sérii detektivek „Alibi“ – viz filmografie). Často vytvářel historické postavy, velkých úspěchů dosáhl v životopisných filmech (jako Mikoláš Aleš nebo Bedřich Smetana), excelentní výkon podal jako dr. Heřman dramatu Já, spravedlnost. Záhy ho objevila i televize, kde účinkoval v celé řadě televizních filmů, inscenací a seriálů, jež se i díky jeho hereckému mistrovství zařadily mezi tehdejší nadprůměr. Bohužel v době normalizace v 70. letech již český film nedokázal Högerovi nabídnout role, jež by byly hodny jeho talentu a umění, které bylo rozmělňováno v podprůměrných produktech, odpovídajících požadavkům této zvrácené doby. Významná byla (již od brněnské éry) i Högerova spolupráce s rozhlasem, který využil jeho jedinečného hlasového projevu (nezapomenutelnou se stala např. rozhlasová četba Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky). Svůj hlas propůjčil i několika animovaným filmům (např. loutkovému snímku Jiřího Trnky Staré pověsti české). V letech 1945–1971 vyučoval na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Praze, na DAMU a na FAMU. Za své dílo získal řadu ocenění (na druhé straně se však setkal i s lidskou závistí, podrazy a různými zákazy), v roce 1964 mu byl udělen tehdejší titul národní umělec, stal se též čestným členem Státního divadla v Brně a v letech 1958 a 1959 vyšel z divácké ankety jako nejúspěšnější český filmový herec. Karel Höger byl mimořádnou osobností české (resp. československé) kinematografie, excelentním hercem a noblesním člověkem, jehož život i tvorbu zdobila ctnost, elegance, prostota a zvláštní pokora. Kromě hereckého talentu měl i talent hudební, hrál na několik hudebních nástrojů. Byl dvakrát ženatý, první manželství s herečkou Zdenkou Procházkovou se příliš nevydařilo, jeho druhá žena Eva Högerová (rozená Vachková), s níž se oženil v roce 1962, mu byla oddanou partnerkou až do konce života (manželství bylo bezdětné). Dne 2. května 1977 na protest proti vyhození herečky a kamarádky Vlasty Fabiánové z politických důvodů podal výpověď z Národního divadla, o dva dny později po krátké hospitalizaci zemřel (od roku 1954 měl problémy se srdcem). Jeho poslední, nedokončenou rolí, byla postava primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města, kterou rozehrál na jaře roku 1977. V roce 1979 vyšlo péčí Evy Högerové a Vladimíra Justla první vydání Högerových dopisů a článků Z hercova zápisníku, v roce 2009 byla kniha po třiceti letech vydána podruhé u příležitosti 100. výročí Högerova narození.

Vybraná filmografie (herec): romantické melodrama Za tichých nocí (1940), drama podle románu K. M. Čapka-Choda Turbína (1941), drama podle hry J. K. Tyla Paličova dcera (1941), romantické drama Modrý závoj (1941), manželské drama Gabriela (1941), drama začínající herečky Okouzlená (1942), komedie Čtrnáctý u stolu (1943), mravoličné melodrama Tanečnice (1943), nedokončené drama Bludná pouť (1945), psychologické drama Mrtvý mezi živými (1946), kvůli konfliktu režiséra Františka Čápa s dělnickou třídou nedokončené drama Křižovatka (1947), adaptace povídek Jana Nerudy Týden v tichém domě (1947), adaptace divadelní hry Fráni Šrámka Léto (1948), válečné drama Návrat domů (1948), adaptace románu Karla Čapka Krakatit (1948), životopisný snímek o českém malíři Mikoláš Aleš (1951), historický snímek o mládi spisovatele Aloise Jiráska Mladá léta (1952), drama o poválečném osídlování českého pohraničí podle románu Václava Řezáče Nástup (1952), celovečerní loutkový film Jiřího Trnky podle známé knihy A. Jiráska Staré pověsti české (1952, hlas), kriminální drama podle románu Gézy Včeličky Kavárna na hlavní třídě (1953), historické drama a první část Vávrovy husitské trilogie Jan Hus (1954), poetický snímek podle knihy Fráni Šrámka Stříbrný vítr (1954), historické válečné drama Jan Žižka (1955), životopisný film o Bedřichu Smetanovi Z mého života (1955), středometrážní komedie podle fejetonu Jana Nerudy Kam s ním (1955), animovaný snímek podle textů a obrázků Josefa Čapka Jak je svět zařízen (1955), sportovní komedie podle knihy Adolfa Branalda Dědeček automobil (1956), adaptace známé dětské knížky Bohumila Říhy Honzíkova cesta (1956), mládeži určený válečný snímek Jurášek (1956), okupační drama Hra o život (1956), psychologické drama ze současného života a ve své době průlomový film Škola otců (1957), drama Cesta zpátky (1958), poetický povídkový snímek Hry a sny (1958), drama podle románu Jana Otčenáška Občan Brych (1958), psychologické drama a významné dílo konce 50. let Zde jsou lvi (1958), dodnes oblíbená detektivka 105% alibi (1959), psychologické drama, v němž po boku K. Högera excelovala Dana Medřická, Ošklivá slečna (1959), animovaný snímek Psí pohádka (1959, hlas), lyrická komedie podle hry Františka Hrubína Srpnová neděle (1960), psychologické drama na téma manželského trojúhelníku Tři tuny prachu (1960), další ze série detektivek s kapitánem Tůmou Kde alibi nestačí (1961), drama z časů kolektivizace Kohout plaší smrt (1961), psychologické drama z období komunistického puče v roce 1948 na motivy Jana Otčenáška Jarní povětří (1961), výtečný dobrodružný snímek, inspirovaný knihou R. E. Raspeho Baron Prášil (1961), stylizovaná pohádka Florián (1961), epizoda ze života Boženy Němcové Horoucí srdce (1962), válečné drama z prostředí německého zajateckého tábora Pevnost na Rýně (1962), drama z dělnického prostředí Bez svatozáře (1963), historické drama z dob řádění husitů Spanilá jízda (1963), nenáročná komedie ze současnosti Komedie s Klikou (1964), animovaný snímek Loupežnická pohádka (1964, vypravěč), další z kvalitních českých detektivek Alibi na vodě (1965), zdařilá adaptace předlohy Františka Hrubína Zlatá reneta (1965), nestárnoucí, lehce humorná detektivka o ztraceném obrazu Nahá pastýřka (1966), televizní loutkový seriál Broučci (1967, hlas), nevydařené kriminální drama Čtyři v kruhu (1967), pozoruhodné psychologické drama podle knihy Arnošta Lustiga Dita Saxová (1967), strhující fikce o poválečném konci Adolfa Hitlera podle románu Miroslava Hanuše  Já, spravedlnost (1967), animovaný televizní seriál podle předlohy Václava Čtvrtka O loupežníku Rumcajsovi (1967, hlas – namluvil první dvě série), výtečné historické drama z konce třictileleté války Čest a sláva (1968), slavný televizní seriál Pan Tau (1969), legendární televizní seriál podle románu A. Jiráska z doby národního obrození F. L. Věk (1971), špionážní drama Lekce (1971), televizní drama Lidé na křižovatce (1971), televizní drama na téma stáří a životního bilancování Romeo a Julie na konci listopadu (1971), normalizační psychologické drama Svatba bez prstýnku (1971), psychologické drama Pokus o vraždu (1973), hudební komedie Třicet panen a Pythagoras (1973, komentář), úspěšná a dodnes oblíbená hudební komedie podle hry Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně (1973), zdařilý televizní seriál, zachycující vypjaté období let 1936–1945, Byl jednou jeden dům (1974), televizní drama Půlpenny (1974), kriminální drama na motivy románu J. B. Pristleye Sám proti městu (1974), další série televizních filmů Pan Tau a... (1975), televizní film Lístek do památníku (1975), televizní inscenace o objeviteli genetiky J. G. Mendelovi Strom vědění dobrého (1976), televizní drama Poslední exil (1976).