Kapteynovy proudy

Historické označení dvou zdánlivě převládajících směrů vlastních pohybů hvězd v okolí Slunce, které na počátku 20. století rozpoznal nizozemský astronom J. Kapteyn. Z rozboru tehdy dostupných vlastních pohybů dospěl roku 1904 k představě, že se hvězdy místního okolí skládají ze dvou vzájemně se prostupujících hvězdných proudů pohybujících se přibližně v protilehlých směrech. Kapteynovy proudy se původně vykládaly jako dvě skutečné kinematické populace hvězd. Brzy se však ukázalo, že stejné pozorování lze vysvětlit bez existence dvou fyzicky oddělených proudů. Karl Schwarzschild ukázal, že rozdělení rychlostí hvězd v okolí Slunce není izotropní, ale lze je přibližně popsat rychlostním elipsoidem: rozptyl rychlostí je v různých směrech různý. Projekce takového anizotropního rozdělení do pozorovaných vlastních pohybů přirozeně vytváří dva preferované, přibližně opačné směry. Kapteynovy proudy proto dnes představují především historický pojem vývoje hvězdné kinematiky. Tento jev nelze jednoduše ztotožnit s pohybem hvězd „ke středu Galaxie a od něj“. Směry zjištěné z vlastních pohybů závisejí na pohybu Slunce vůči okolním hvězdám, na diferenciální rotaci Galaxie a na anizotropii rychlostního rozdělení hvězd. Moderní popis místní hvězdné kinematiky používá prostorové složky rychlosti a jejich disperze; u diskových hvězd se navíc rozlišuje systematická rotace kolem galaktického středu a náhodné odchylky od ní. Novější astrometrická měření, zejména z družice Gaia, ukázala, že rychlostní rozdělení hvězd v okolí Slunce je ještě složitější: obsahuje množství jemných struktur, pohybových skupin a dynamických proudů vznikajících například působením galaktické příčky, spirálních ramen nebo zbytků rozrušených hvězdných seskupení. Tyto moderně chápané hvězdné proudy nejsou totožné s historickými Kapteynovými proudy.