jotace

[Řečtina], v historické mluvnici češtiny i-ový prvek v dvojhláskách ě, ie (cěna, dušě, bieda). V nové češtině se dlouhé ie jeví jako í, v krátkém e je jotace zachována jen po labiálách (pěna, měď, věnovat); se ztrátou jotace souvisí zánik měkkostní korelace souhlásek, tedy zrušení rozdílu ve výslovnosti ve slovech jako píchá – pýcha.