Jitka Zelenohorská

*11.11.1946 (Praha, Československo), česká filmová a televizní herečka. Svou uměleckou dráhu začínala v Kühnově dětském sboru, s nímž účinkovala v rozhlase a v Národním divadle. Již jako čtrnáctiletá debutovala před kamerou ve snímku Červnové dny a v několika dalších filmech vytvořila role studentek. I když neměla žádnou hereckou průpravu, v šedesátých letech se stala jednou z nejobsazovanějších (a také nejkrásnějších) hereček a měla namířeno k pozici filmové hvězdy. Do dějin české kinematografie se zapsala zejména rolí Zdeničky Svaté a slavnou razítkovací scénou v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky. Kromě filmu se uplatnila i na divadle (po maturitě hrála několik let v Rokoku, v Divadle E. F. Buriana a v Divadle Za branou), byla konferenciérkou v Laterně Magice a záhy našla uplatnění i v televizi (např. v seriálech Hříšní lidé města pražského, Pan Tau, Fantom operety, Arabela, Dynastie Nováků, Létající Čestmír, Návštěvníci, Sanitka, Třetí patro). Mediální pozornost poutal i její vztah s Waldemarem Matuškou, který však po pěti letech společného soužití ztroskotal (její místo zaujala zpěvačka Olga Blechová). Od počátku 70. let však její umělecká dráha v důsledku politických změn (a částečně i v důsledku jejího problematického soukromí) začala směřovat k vedlejším a epizodním rolím, navíc často v tzv. společensky angažovaných filmech. V letech 1972-1985 byla členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov, svou filmovou kariéru však definitivně ukončila v roce 1985. Jejím prvním manželem byl od roku 1974 barrandovský producent Jan Milič (manželství skončilo po sedmi letech rozvodem), v roce 1984 se provdala za německého podnikatele Petera Behrense (†2003), s nímž odešla do Západního Berlína, kde řadu let pracovala jako prodavačka oděvů. V současné době žije střídavě v Berlíně a v Praze. O její profesionální dráze a soukromém životě vypovídá televizní dokument 13. komnata Jitky Zelenohorské (2008).

Vybraná filmografie: příběh milostného vzplanutí Červnové dny (1961), drama ze zimních Krkonoš Vánice (1962), pokus o českou variantu „rebela bez příčiny“ Na laně (1963), tři příběhy ze života mladých lidí Strakatí andělé (1964), první český muzikál Starci na chmelu (1964), slavný muzikál Kdyby tisíc klarinetů (1964), psychologické drama Finský nůž (1965), parodie na comicsové příběhy Kdo chce zabít Jessii? (1966), oscarová válečná tragikomedie podle novely Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky (1966), volná adaptace románu Julese Vernea Dva roky prázdnin pod názvem Ukradená vzducholoď (1966), komedie Jak se krade milión (1967), lehce dráždivá komedie Objížďka (1968), komedie s detektivní zápletkou podle námětu Josefa Škvoreckého Zločin v šantánu (1968), adaptace povídky Bohumila Hrabala z prostředí kladenských oceláren Skřivánci na niti (1969), kostýmní komedie Slaměný klobouk (1971), okupační drama Klíč (1971), příběh z prostředí vojenských letců Vysoká modrá zeď (1973), milostný příběh z poválečných dnů Milenci v roce jedna (1973), příběh z dětského domova Velké trápení (1974), psychologické drama Sedmého dne večer (1974), špionážka Případ mrtvých spolužáků (1976), komedie Parta hic (1976), zdařilá komedie Adéla ještě nevečeřela (1977), melodrama Hodina pravdy (1977), pohádková satira Hop – a je tu lidoop (1977), drama Hrozba (1978), příběh lidí na okraji společnosti Já jsem Stěna smrti (1978), psychologicko – kriminální drama Vražedné pochybnosti (1978), sci-fi komedie Zítra vstanu a opařím se čajem (1978), kriminální příběh Zlaté rybky (1978), komedie Causa králík (1979), komedie Jak napálit advokáta (1980), rodinná komedie Půl domu bez ženicha (1980), komedie z prostředí jižní Moravy Opera ve vinici (1981), psychologické drama Neúplné zatmění (1982), příběh ze života vojenských letců Pod nohama nebe (1983), lidová komedie ze starých časů Fešák Hubert (1984), krimikomedie Podfuk (1985), kriminálně dobrodružný snímek Mravenci nesou smrt (1985), dětský příběh Hledám dům holubí (1985).