Jiří Barta

*26.11.1948 (Praha, Československo), český režisér animovaných filmů, výtvarník a pedagog. Jeho otec byl vědecký pracovník (chemik) a matka výtvarnice. Po maturitě na gymnáziu vystudoval Ateliér filmové a televizní grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1975), kde později působil jako odborný asistent (1979 – 1982). Jeho zájem o animovaný film ho v roce 1982 přivedl do Krátkého filmu Praha – Studia Jiřího Trnky, kde jako výtvarník a režisér natočil v 80. letech své stěžejní filmy, které získaly bezpočet ocenění. Od této doby je také považován za mistra autorské animované tvorby a vedle Jana Švankmajera za nejvýraznější osobnost druhé generace českých animátorů. Jeho filmy se vyznačují výrazným stylem, neobvyklým výtvarným řešením, groteskní nadsázkou, kreativním experimentátorstvím, kombinacemi různých animačních technik s využitím postupů hraného a dokumentárního filmu, precizním zpracováním, fantaskní imaginací, mistrnou zkratkou a metaforičností, jejichž prostřednictvím se vyjadřuje k různým obecně platným problémům současnosti, zejména povrchnímu a konzumnímu přístupu k životu. Bohužel ukončení podpory ze strany státu s příchodem tržního hospodářství znamenalo pro další vývoj českého animovaného filmu větší úder než existence cenzury a byrokratické řízení za časů normalizace. Pro Bartovu vyhraněnou tvůrčí osobnost bylo navíc obtížné přizpůsobit se podmínkám komerční tvorby (mj. není vyznavačem neosobní počítačové animace) a jeho nové projekty ztroskotávaly na nedostatku financí – zejména nákladný celovečerní film Golem, o jehož realizaci usiloval již od roku 1987 a z něhož se podařilo natočit pouze oslňující šestiminutovou pilotní ukázku (1995). Proto se také v 90. letech těžiště jeho práce přesunulo k pedagogické činnosti na VŠUP v Praze, kde byl v roce 2001 jmenován profesorem (v letech 1992 – 2007 byl vedoucím Ateliéru filmové a televizní grafiky). Dlouhé období tvůrčího půstu skončilo v roce 2005, kdy se podílel na krátkometrážním snímku Dopisy z Česka, který původně vznikl pro světovou výstavu Expo 2005 v Aichi. A v roce 2009 mu bylo konečně dopřáno realizovat celovečerní snímek – moderní pohádku Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? J. Barta se příležitostně věnuje zakázkové výtvarné tvorbě včetně reklamy – např. v roce 1996 vytvořil logo pro stanici MTV a v roce 1998 natočil dvacetiminutový film pro kuvajtské divadelní představení na principu laterny magiky podle cestopisu arabského cestovatele Ibn Battuty. Od roku 2010 vyučuje na Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Portrét tohoto významného tvůrce zachycují monografie Petra Zvoníčka s názvem Jiří Barta (1991), krátký dokument z televizního cyklu GEN Jiří Barta pohledem Jána Sebechlebského (1993) a středometrážní dokument Pavla Marka Bezúčelná procházka Jiřího Barty (1999).

Vybraná filmografie (scénář nebo spolupráce na něm, výtvarník a režie, není-li uvedeno jinak): protialkoholická agitka Špirituály (1975), jako dětská knížka komponovaná hříčka Hádanky za bonbón (1978), ironická paralela životních stereotypů Diskjockey (1980; Hlavní cena Stříbrný drak na MFKF v Krakově), satira na unifikovanost a odosobněnost našeho života Projekt (1981; Hlavní cena Zlatá holubice na MFDAF v Lipsku 1981), podobenství o osudu lidstva, založené na citacích významných filmových děl, Zaniklý svět rukavic (1982; Velká cena města Oberhausenu ex aequo, Cena FIPRESCI a Cena FICC na Dnech krátkého filmu v Oberhausenu 1983), alegorická oslava věčného koloběhu života v přírodě Balada o zeleném dřevu (1983, + námět), mistrovské středometrážní loutkové podobenství podle temné středověké německé legendy Krysař (1985, výtvarník, režie; mj. Cena za nejlepší režii na MFF v Sao Paulu, Cena FIPRESCI na MFF v San Sebastianu, uvedení na MFF v Cannes), provokativní moralita Věry Chytilové Vlčí bouda (1986, výtvarná spolupráce), hororová moralita o potrestané chamtivosti Poslední lup (1987, výtvarník, režie; Hlavní cena Stříbrný drak na MFKF v Krakově, Cena diváků na MFF v Berlíně), epizoda ze zakázkového československo – amerického krátkého filmu Autoportrét (1988, režie ve spol. s Pavlem Koutským a Janem Švankmajerem), podobenství o konzumním způsobu života, realizované animací figurín z výkladních skříní, Klub odložených (1989; Cena FICC na DKF v Oberhausenu), loutková africká pohádka Tyran a dítě (2002) ze série Animované pohádky z celého světa, epizoda Český rok (scénář a režie) z triptychu Dopisy z Česka (2005), 3D animovaná moralita o narušení rytmu života Domečku, vař! (2007; Cena za nejlepší český animovaný film na AniFestu v Třeboni), celovečerní animovaná rodinná pohádka Na půdě aneb Kdo mádneska narozeniny? (2009).