Jindřich Chalupecký

*12.2.1910 (Praha) – †19.6.1990 (Praha), český výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik a překladatel. Manžel Jiřiny Haukové. Maturoval na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze, mezi jehož starší absolventy se řadili například Karel Teige, Adolf Hoffmeister, Jan Werich, Jiří Voskovec, Karel Honzík, studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii, estetiku, dějiny umění, ale školou prošel bez požadovaných zkoušek. Nezískal tedy ani diplom, ani doktorský titul. Za války členem v ilegalitě pracující Výtvarnické pětky Národního revolučního výboru inteligence. V lednu 1940 napsal esej Svět, v němž žijeme, který se stal později uměleckým manifestem Skupiny 42, poprvé byl otištěn v únorovém Programu D 40. Po válce se Chalupecký stal tajemníkem umělecké rady Svazu výtvarníků, v roce 1946 založil Listy, nejprve jako čtvrtletník, později měsíčník pro umění a filozofii, v němž publikoval texty Heideggera, Jasperse, Camuse, Sartra a dalších filozofů. Po roce 1948 jeho články přestaly být žádoucí. Monografie básníka Richarda Weinera sice byla vytištěna, ale celý náklad musel být zničen. Do veřejného života se naplno vrací v roce 1964, kdy byl zvolen do předsednictva Svazu československých výtvarných umělců. V letech 1967–1970 vytvářel výstavní program Galerie Václava Špály a uspořádal sedmadvacet samostatných přehlídek (například J. Johna, A. Šimotové, V. Boštíka, D. Mrázkové, L. Nováka, J. Koláře, J. Balcara, E. Kmentové, S. Kolíbala). V roce 1968 se vypravil s Jiřinou Haukovou do Itálie, kde se v Římě setkal s ředitelem uměleckohistorického institutu římské univerzity G. C. Arganem, výsledkem byla výstava současného československého umění v následujícím roce. V roce 1973 otiskl ve Studiu International rozsáhlý text nazvaný Moskevský deník, který byl tehdy první výraznější studií o nekonformním ruském umění. V roce 1984 publikuje v samizdatovém Kritickém sborníku text nazvaný Praha 1984 o situaci umělce v totalitním státě. Překládal T. S. Eliota, vydal dílo F. Halase a uspořádal dílo J. Demla. Na jaře roku 1990 byl Jindřich Chalupecký po selhání ledvin dlouhodobě upoután na lůžko v pražské nemocnici Na Homolce. Malíř Theodor Pištěk mu navrhl, aby byla s jeho jménem spojena soutěž mladých umělců a on souhlasil. Theodor Pištěk, Václav Havel a Jiří Kolář postupně projednali podrobnosti ceny, její stanovy, průběh a stali se jejími patrony. Oficiálně byla založena dne 27.5.1990. Zanedlouho, dne 19.6.1990, Jindřich Chalupecký zemřel. Po něm nazvaná Cena Jindřicha Chalupeckého je nejvýznamnějším oceněním, jaké může získat český výtvarný umělec ve věku do 35 let.