integrovaná optika

Obor optiky a fotoniky, který využívá optické světlovody o malém průřezu a další integrované struktury k přenosu a zpracování informace. Integrovaná optická zařízení mají menší hmotnost a objem než elektronické analogy a jsou odolnější vůči tepelným, mechanickým a elektrickým vlivům. Typickými prvky jsou miniaturní vlnovody, děliče a spojky světla, interferometry, modulátory, optické rezonátory nebo senzory, které se vyrábějí tenkovrstvými technologiemi na substrátech z křemíku, skla či polymerů. Význam integrované optiky rychle roste v telekomunikacích (optické sítě), v laserové a senzorové technice, ve zdravotnické diagnostice a v oblasti kvantových a neuromorfních výpočetních systémů. Integrace fotonických obvodů na čip přináší obdobnou miniaturizaci a funkční hustotu, jakou v elektronice umožnila integrace tranzistorů. Integrovaná optika tak představuje klíčovou součást moderní fotoniky a její vývoj úzce souvisí s nanotechnologiemi a materiálovým inženýrstvím.