Ingrid Thulin



Biografie / Herci a herečky

*27.1.1926 (Sollefteå) – †7.1.2004 (Stockholm), švédská filmová a divadelní herečka. Pocházela z prosté rybářské rodiny, ale už od dětství se u ní projevovaly umělecké sklony. Po maturitě odešla do Stockholmu, kde navštěvovala baletní kurzy, ale nakonec ji zlákalo herectví, které v letech 1948 až 1951 studovala ve škole při Královském divadle, a také navštěvovala kurzy pantominy v Paříži. Účinkovala na regionálních jevištích i ve filmu, ve kterém debutovala již v roce 1948. Pod jménem Ingrid Tulean se uplatnila i na mezinárodní scéně. Zásadní vliv na její kariéru mělo setkání s Ingmarem Bergmanem, pod jehož vedením hrála v Městském divadle v Malmö (1956 až 1960). Světové renomé jí pak přinesly role ženských trpitelek v proslulých Bergmanových psychologických a symbolických filmech (Lesní jahody, Než se rozední, Tvář, Hosté večeře páně, Mlčení, Hodina vlků, Šepoty a výkřiky, Po zkoušce). Stejně úspěšně však v dalších letech spolupracovala i s dalšímí významnými evropskými režiséry (A.Resnais, L.Visconti, M.Bolognini, M.Ferreri). S nezdarem se však setkaly její pokusy uplatnit se v USA. Své zkušenosti využila i jako režisérka. V roce 1965 natočila krátký film Oddanost a později dva celovečerní snímky – melancholickou studii partnerských vztahů Jedna a jedna (1977) a lyrický příběh dospívání s autobiografickými prvky Rozpůlené nebe (1982). V roce 1992 vydala vlastní životopis Někdo, koho jsem znala. Jejími manželi byli herec Claes Sylwander (1952 až 1955) a režisér a spoluzakladatel Švédského filmového ústavu Harry Schein (1956 až 1989). Od 60. let žila v Římě, ale krátce před smrtí (zemřela na rakovinu) se vrátila do Švédska. Před kamerou stanula naposled v roce 1990 v melodramatu Marca Ferreriho Dům úsměvů. Během svého života vytvořila téměř šedesát filmových a televizních rolí.

Vybraná filmografie: Syn přístavu (1949), drama Lesní jahody (1957), vyprávění tří rodiček v nemocničním pokoji Než se rozední (1958, Cena za herecký výkon ex aequo na MFF v Cannes), psychologické drama Tvář (1958), Soudce (1960), příběh pastora, který ztratil víru v Boha, Hosté večeře páně (1963), pochmurný obraz světa, který ztratil víru v mravní hodnoty, Mlčení (1963, Švédská výroční cena Zlatý brouk), politické drama Válka skončila (1966), psychologické drama Hodina vlků (1967), dramatická freska o zániku německého ocelářského rodu Soumrak bohů (1968), psychologické drama Šepoty a výkřiky (1972, nominace na Cenu BAFTA), erotický snímek Tinta Brasse Salon Kitty (1976), thriller Přejezd Kassandra (1976), televizní komorní snímek Po zkoušce (1983).



Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 24. 1. 2021
Autor: PST

Odkazující hesla: Erland Josephson, Ingmar Bergman.

Sdílet: Facebook Twitter



Reklama: