index lomu

Základní optická charakteristika prostředí. Index lomu závisí na vlnové délce světla, je definován jako poměr rychlosti světla ve vakuu c k rychlosti světla v určité vlnové délky λ v dané látce:

\( n(\lambda)=\dfrac{c}{\,v(\lambda)\,} \).

Index lomu je vždy větší než 1 a dosahuje hodnot až 4. Dopadá-li světelný paprsek na rozhraní dvou prostředí o různé optické hustotě, tj. n₁ ≠ n₂, dochází k lomu podle Snellova zákona:

\( n_1 \sin\alpha \;=\; n_2 \sin\beta \)

kde α je úhel dopadu a β je úhel lomu. Index n₂₁ nazýváme relativní index lomu. Podle jeho hodnoty rozeznáváme tzv. lom světla ke kolmici (n₂₁ > 1) nebo od kolmice (n₂₁ < 1). Relativní index lomu je poměr

\( n_{21} \;=\; \dfrac{n_2}{n_1} \;=\; \dfrac{\sin\alpha}{\sin\beta}. \)

Poznámky: n je bezrozměrné. Ve viditelné oblasti má většina látek \(n>1\) (např. vzduch ≈ 1,00027; voda ≈ 1,333; korunní sklo ≈ 1,52; diamant ≈ 2,42). Pro rentgenové záření bývá \(n=1-\delta<1\) a v absorpčních materiálech se používá komplexní index \( \tilde n = n + i\kappa \) (souvislost s absorpčním koeficientem: \( \alpha = \tfrac{4\pi\kappa}{\lambda} \)).