imunita

Historie, [latina], vynětí z pravomoci, osvobození od poplatků a břemen. V době feudalismu mohl panovník na základě imunity například vyjímat osoby z pravomoci státních úředníků. V kanonickém právu platila například imunita soudní (výlučné právo kleriků, podléhajících pouze církevním soudům), imunita věcná (týkající se například církevního majetku).