Hana Vítová

*24.1.1914 (Praha, Rakousko-Uhersko) – †3.3.1987 (Praha, Československo), vlastním jménem Jana Lašková, česká filmová herečka. Vzhledem k tomu, že její rodiče byli operní pěvci (Nina Lašková a slavný tenor Národního divadla Hanuš Lašek), již od dětství se jí dostalo hudebního vzdělání, především u operní pěvkyně Kamily Ungrové. Původně chtěla být učitelkou, ale na přání rodičů studovala dramatické oddělení Státní konzervatoře (1928–1931), kterou však nedokončila. Působila v Osvobozeném divadle (1931–1932 a 1933–1935), v olomoucké zpěvohře (1932–1933), v Divadle Vlasty Buriana (1935–1937), ve Švandově divadle (1939–1941), v Novém divadle (1941–1942), v Uranii a ve Studiu Intimního divadla (1943–1945). Ve filmu debutovala v roce 1932 a díky své krásné, jemné a melacholické tváři a nespornému intelektu se záhy stala nejobsazovanější českou herečkou (počtem rolí předstihla i tehdejší největší hvězdy Adinu Mandlovou a Lídu Baarovou), žel dostala se do spárů režisérů druhé kategorie (Miroslav Cikán, Vladimír Slavínský, Leo Marten, Svatopluk Innemann, Karel Špelina, Josef Medeotti – Boháč), kteří ji obsazovali do filmů více než podprůměrných. V dnes již zapomenutých filmech vytvořila desítky jako vejce vejci si podobných rolí prostých dívenek, jejichž jedinou starostí bylo dobře se provdat za správného muže. Pouze několikrát účinkovala v cennějších filmech, v nichž mohla dokázat, že je velkou charakterní herečkou. Jejím hereckým triumfem se stal až v roce 1941 její čtyřicátý sedmý film Noční motýl, v němž vytvořila postavu vychovatelky, jež zlákána proradným mužem dojde až na dno lidské existence. Rovněž výborně zpívala a natočila několik gramofonových desek. Pod pseudonymem Hana Witt hrála ve dvou německých filmech (jeden z nich natočil Martin Frič), což jí po válce (na rozdíl od M. Friče) zkomplikovalo život. S českým filmem se rozloučila v roce 1955 rolí referentky MNV v komedii Muž v povětří, její filmová kariéra se definitivně uzavřela v roce 1964 v německém snímku Dům v Kaprové ulici (o deset let později si ještě zahrála v televizní komedii Čtrnáctý v řadě). V padesátých letech se mohla vrátit do okrajových divadel Alhambra (1953), kabaretu U svatého Tomáše (1953–1959), do konce 60. let pak účinkovala v zájezdových estrádách (mj. s R. A. Dvorským) a objevila se v televizním pořadu Babiččina krabička. V dalších letech se živila pod civilním jménem Jana Rádlová jako překladatelka z angličtiny, němčiny a ruštiny. Jejím prvním manželem byl známý zpěvák Jára Pospíšil, později se provdala za novináře a filmového kritika Bedřicha Rádla. Konec jejího života byl smutný a typický pro prvorepublikové hvězdy. Sebevražda jediné dcery Bedřišky ji dohnala na samé dno a k alkoholismu; zemřela zcela zapomenutá, zahořklá, nemocná a opuštěná v pražské nemocnici ve věku sedmdesáti tří let.

Vybraná filmografie: diletantská filmová opereta Děvčátko, neřikej ne! (1932), adaptace novely Karla Poláčka Načeradec, král kibiců (1932), druhý autorský film J. Voskovce a J. Wericha Peníze nebo život (1932), konverzační komedie podle divadelní hry Viléma Wernera Právo na hřích (1932), adaptace románu Karla Poláčka Dům na předměstí (1933), opereta z venkovské pouti U svatého Antoníčka (1933), adaptace románů Popelky Biliánové Matka Kráčmerka (1934), situační fraška podle divadelní hry E. A. Longena Nezlobte dědečka (1934), prázdninová veselohra Hřích mládí (1935), dojemný příběh o obyčejných lidech Jedna z milionu (1935), adaptace románu Ignáta Herrmanna Vdavky Nanynky Kulichovy (1935), adaptace oblíbeného románu Viléma Neubauera Sextánka (1936), sentimentální drama mateřské lásky Srdce v soumraku (1936), příběh ze života dělníků podle novely Jana Nerudy Trhani (1936), sentimentální komedie Ulička v ráji (1936; uváděno též pod názvem Dobrodinec chudých psů), mírně vlastenecká komedie Armádní dvojčata (1937), zdařilá adaptace románu a divadelní hry Josefa Haise-Týneckého Batalion (1937), sentimentální komedie o svobodné matce Děvče za výkladem (1937), lidová komedie Jarčin profesor (1937), sentimentální příběh z lepší společnosti podle románu Maryny Radoměrské Krb bez ohně (1937), zdařilé drama z období hospodářské krize podle divadelní hry Viléma Wernera Lidé na kře (1937), komedie Poslíček lásky (1937), melodramatická komedie podle divadelní hry Emila Synka Výdělečné ženy (1937), sentimentální příběh ze života umělců podle románu M. Radoměrské Bláhové děvče (1938), komedie Děti na zakázku (1938), adaptace povídky Eduarda Basse Klapzubova jedenáctka (1938), bláznivá komedie Milování zakázáno (1938), malostranský příběh podle povídky I. Herrmanna Pod jednou střechou (1938), situační komedie podle povídek J. Nerudy Vzhůru nohama (1938), zdařilá historická komedie o pověstném renesančním frejíři Cech panen kutnohorských (1938), dramatický příběh venkovského kněze podle románu J. Š. Baara Cestou křížovou (1938), adaptace divadelní hry M. A. Šimáčka Jiný vzduch (1939), zdařilá komedie Kdybych byl tátou (1939), slzavá historka podle románu Marie Doležalové Osmnáctiletá (1939), lidová veselohra Paní Kačka zasahuje (1939), další lidová zábava U svatého Matěje (1939), pokus o výpravný hudební film Veselá bída (1939), dojemný příběh podle románu Lídy Merlínové Zlatý člověk (1939), milostná komedie z podnikatelského prostředí Adam a Eva (1940), sentimentální melodrama Píseň lásky (1940), melodramatická historka Pro kamaráda (1940), adaptace divadelní hry F. X. Svobody Směry života (1940), výtečné melodrama podle povídky Vojtěcha Mixy a nejlepší film H. Vítové Noční motýl (1941), komedie o starém drožkáři a jeho moudrém koni Karel a já (1942), komedie o skromném úředníkovi pojišťovny Valentin Dobrotivý (1942), zdařilý snímek z prostředí velkého obchodního domu Šťastnou cestu (1943), secesní milostná romance Jarní píseň (1944), společenská komedie na téma manželské nevěry Sobota (1944), kýčovitý romantický příběh z dunajského přístavu podle námětu Jana Drdy Znamení kotvy (1947), slavná parodie na kýčovité filmy 30. a 40. let Pytlákova schovanka (1949), komedie o svérázném vynálezci a poslední český film H. Vítové Muž v povětří (1955), v německé produkci natočené válečné drama Dům v Kaprové ulici (1965), televizní hudební komedie Čtrnáctý v řadě (1975).