gentský systém

Systém podpor v nezaměstnanosti, jímž se přenáší povinnost vyplácet nezaměstnaným peněžitou podporu ze státních orgánů na odborové organizace, částečně dotované státem. Podporu v nezaměstnanosti mohl podle gentského systému dostat jenom odborově organizovaný pracující. Zároveň se zvýšil vliv státu na odborové organizace. Název systému je odvozen od belgického města Gentu (Gand , kde byl roku 1901 poprvé zaveden. – V České republice byl gentský systém uzákoněn roku 1921 a v platnost vstoupil roku 1925 (1930 s ohledem na nové podmínky novelizován). Stát hradil odborovým ústřednám nejprve polovinu, od roku 1930 dvě třetiny poskytované sumy. Podporu mohl dostat jen ten, kdo byl členem odborů nejméně 6 měsíců před ztrátou zaměstnání, přičemž ji mohl pobírat nejvýše 13, od roku 1930 pak 26 (ve výjimečných případech 39) týdnů v roce. Zavedení gentského systému znamenalo podstatné zhoršení sociální situace pracujících, zvláště na Slovensku, kde byla nízká odborová organizovanost. Vytvářelo podmínky pro nátlak státu na odborové organizace, jež se měly přeorientovat na charitativně sociální činnost, a pro oslabování vlivu Rudých odborů (diskriminací v přidělování finančních prostředků).