fugacita

[Latina], termodynamická funkce, sloužící k popisu chování reálných plynů (případně roztoků) při odchylkách od ideálního stavu. Zavedena byla pro lepší vyjádření chemického potenciálu a lze ji chápat jako efektivní tlak, který nahrazuje skutečný (parciální) tlak v termodynamických rovnicích.

Pro chemický potenciál \(\mu\) platí v obecném případě: \[ \mu = \mu^\circ + RT \ln f, \] kde \(\mu^\circ\) je standardní chemický potenciál, R je univerzální plynová konstanta, T je termodynamická teplota a \(f\) označuje právě fugacitu.

V případě ideálního plynu se fugacita numericky rovná (parciálnímu) tlaku (\(f = p\)), protože zde nevystupují interakce mezi částicemi. Pro reálné plyny je však nutné zohlednit odchylky od ideálního chování, což lze vyjádřit fugacitním koeficientem \(\phi\), definovaným jako \[ \phi = \frac{f}{p}. \] Pokud je \(\phi\) rovno 1, systém se blíží chování ideálního plynu; hodnoty \(\phi\) \(\neq\) 1 ukazují na neideální (reálné) chování.

Fugacita má shodný rozměr jako tlak (Pa, bar apod.) a v praxi se používá především při výpočtech rovnovážného stavu či při popisu fází v termodynamických soustavách (separace směsí, rovnováha plyn-kapalina, a podobně).