francouzský balet



Tanec
Rozvoj baletu začal ve Francii v 16. století pod přímým vlivem italských dvorních zábav a slavností. První balety měly mytologické náměty a oslavovaly krále a jeho dvůr. V 17. a 18. století se vytvořily formy opera-balet a komedie-balet, balet se profesionalizoval; zejména po založení Královské akademie tance (v roce 1661), vedené baletním mistrem C. L. Beauchampsem. Prudce se rozvíjela baletní techmika. Reformu baletního umění podnítila tanečnice M. Salléová, nejvýrazněji se o ni zasadil J. G. Noverre, který kladl důraz na dramatickou funkci tance. Největšího rozmachu dosáhl francouzský balet v období romantismu. Náměty baletů (Sy~ dy, Giselle, Ondina) a špičková technika tance sloužily k vyjádření romantických představ o světě snů a přeludů. Nejslavnější tanečnicí se stala M. Taglioniová. Po úpadku koncem 19. století přinesli nové impulsy ruští tanečníci a choreografové (A. P. Pavlovová, S. P. Ďagilev, V. F. Nižinskij, S. Lifar) a G. Balanchine. Po roce 1945 vzniklo několik význ. baletních skupin, například Balet Elysejských polí (1945 – 1951), Balet Paříže (1948 – 1967). K nejvýznamnějším choreografům patří R. Petit a M. Béjart. Významné baletní skupiny pracují i v dalších francouzských městech (Marseille, Lyon).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 31. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: francouzské divadlo.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: