fotografická citlivost

Číslo, vyjadřující schopnost světlocitlivého materiálu reagovat na dopadající světlo a vytvořit fotografický obraz. V klasické fotografii se vztahuje k citlivosti fotografického filmu nebo desky, tedy k tomu, jak velké osvětlení je zapotřebí k dosažení správné expozice. U černobílých i barevných negativních materiálů je citlivost dána především velikostí a strukturou halogenidů stříbra v emulzi. Vyšší citlivost umožňuje fotografování za horších světelných podmínek nebo s kratšími expozičními časy, je však obvykle vykoupena vyšší zrnitostí obrazu, nižším rozlišením a menším tonálním rozsahem.

Historicky existovalo několik stupnic fotografické citlivosti, které se lišily principem i číselným vyjádřením. Nejrozšířenější se staly normy ASA – American Standards Association a DIN – Deutsches Institut für Normung, které byly v roce 1974 sjednoceny do mezinárodní normy ISO. ISO citlivost kombinuje lineární stupnici ASA a logaritmickou stupnici DIN a umožňuje jednoznačné srovnání materiálů. 

V digitální fotografii se pojem fotografické citlivosti zachoval, avšak jeho fyzikální význam se změnil. Citlivost ISO zde nevyjadřuje vlastnost materiálu, ale míru zesílení elektrického signálu ze snímače. Vyšší ISO hodnoty u digitálních fotoaparátů vedou k zesílení signálu, ale zároveň ke zvýšení obrazového šumu a snížení dynamického rozsahu. Terminologie klasické fotografie se u digitální fotografie zachovala z historických a praktických důvodů, aby bylo možné používat stejné expoziční vztahy a fotografické postupy. Expoziční trojúhelník (čas, clona, citlivost) tak zůstává platným konceptem pro oba typy fotografie, i když fyzikální podstata citlivosti je odlišná.

Převodní tabulka běžných stupnic fotografické citlivosti (negativní materiály):