Fantastická symfonie

Hector Berlioz dal této symfonii podtitul „Epizoda ze života umělcova“. Jak napovídají názvy jednotlivých vět, líčí zde romantické sny a fantazie spojené s představou milované ženy: 1. Sny a vášně, 2. Ples, 3. Scéna na venkově, 4. Cesta na popraviště, 5. Sabbat čarodějnic (uvádí se rovněž pod názvem Sen Valpuržiny noci). Osobnost této ženy je ve skladbě symbolizována melodií (tzv. idée fixe), která prochází celou skladbou a různě se obměňuje. Autor se nechal inspirovat jak literárním vzorem (novelou F. Chateaubrianda), tak vlastními prožitky vášnivé lásky k herečce Harrietě. Skladba vrcholí obrazem příšerné vize – umělec je svědkem své vlastní popravy, ke které je odsouzen pro vraždu své milované. V poslední větě je v divokém reji obklíčen satanskými bytostmi, slavícími Valpuržinu noc. Naposledy zní idée fixe – umělec se ve znetvořené podobě shledává se svou milou. V závěru obrazu zaznívá úryvek středověké sekvence Dies irae, který děsivou atmosféru dokresluje.