experiment sociální

Metoda vědeckého. zkoumání a prvek v řízení sociálních jevů a procesů, uskutečňuje se aktivním působením na tyto jevy a procesy prostřednictvím nově vytvořených podmínek (odpovídajících cílům zkoumání) k dosažení předem stanovených výsledků. Sociální experiment slouží ke zdokonalování řízení společnosti, neboť umožňuje předběžně stanovit míru účelnosti a efektivnosti zaváděných opatření v daných sociálních podmínkách (zvýšení produktivity práce, aktivity pracovníků). Za základní etapy sociálního experimentu se považují formulace cílového hlediska (například zvýšení hmotné zainteresovanosti na kvalitě výroby), vyhledání pokusného a kontrolního objektu, stanovení významných proměnných (ukazatelé plánu aj.), určení časového rozvrhu sociálního experimentu a měření pokusných proměnných s vyhodnocením výsledků. Vědecké sociální experimenty se nejčastěji provádějí v pedagogice, sociální psychologii a jiných společenských vědách, vznikají například v procesu přípravy a realizace plánů sociálního rozvoje pracovních kolektivů, oblast jejich zkoumání je obvykle omezena na společenskou mikrostrukturu (zejména pracovní kolektivy).