epiteton



[Řečtina], básnický přívlastek, atribut, přímětek – druh tropu. Zdůrazňuje, z logického hlediska nadbytečně, určitou kvalitu, příznak podstatného jména, k němuž patří (uzlaté pěsti, zvlněné svaly), nebo vyjadřuje autorův emocionální či hodnotící postoj. Ve starší poetice se rozlišovalo: 1. epiteton constans (stálé, tradiční) – stereotypně vyzdvihuje určitou vlastnost substantiva implicitně v něm obsaženou nebo trvale k němu přiřazovanou, příznačný prostředek homérských eposů a folklórní poezie (například Apollón stříbroruký, udatný junák), 2. epiteton ornans (zdobné) – konvenční, statický prostředek, hojně užívaný například v klasicistní popisné poezii, kde provází většinu substantiv (modré chlumy v dáli). V moderní poezii se estetická účinnost epiteta zakládá na originálním spojení, v němž se mnohostranně konfrontuje významový potenciál obou jeho složek.

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 10. 1. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: nomenklatura binomická, paján, Svatý Václave, vévodo české země, Tathágata.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: