ekistika

[Ekistyka, řečtina], komplexní urbanistická teorie rozvíjená Athénským centrem pro ekistiku (založeným v roce 1963 C. A. Doxiadisem, *1913 – †1975), vycházející z předpokladu dalšího živelného a nekontrolovaného růstu městského osídlení, zabývá se studiem osídlení ze všech aspektů vývoje, struktur a zákonitostí, zahrnuje i hlediska ekonomických, sociálních, politických, správních a technických vědeckých a uměleckých disciplín ve vývoji postihuje pět růstovych stadií – polis, tradiční města statického charakteru, jejichž živelným růstem, obvykle v průmyslové revoluci 19. století, vzniká dynapolis, dalším vývojem, podmíněným zvláště rozvojem železniční a silniční dopravy, vzniká metropolis, územně náročná koncentrace charakterizovaná prolínáním s okolními oblastmi a postupující strukturální dezorganizací, čtvrtá fáze, megalopolis, postihuje současné stadium vývoje velkom. aglomerace jako neurčitě vymezeného, zpravidla polycentrického útvaru s rozpínavou tendencí, předpokládanou poslední vývojovou fází je ekumenopolis, univerzální město spojující dnešní metropole a megalopole ve směru havně komunikačních spojů, charakterizované jako kontinuální síť urbanizovaných prostor s enklávami přírodního prostředí vytvářející životní prostředí pro většinu obyvatelstva.