ejido

[echi-, špan.], termín užívaný ve Španělsku a jeho koloniích pro označení obecní půdy (pastvin a lesů). – V Mexiku vedlo zmocňování se ejid velkostatkáři mj. k mexické rev. 1910–17. Po pozemkové reformě (1915) se jako ejido ozn. zvl. forma vlastnictví půdy, která je kombinací prvků občiny a družstevnictví. Při vzniku ejida se půda dává rolníkům bezplatně do držby k obdělávání (členství v ejidu je podmínkou v rámci pozemkové reformy), vlastníkem půdy zůstává stát. Je zakázána koupě, prodej a pronájem ejidální půdy i přijímání námezdních sil k jejímu obdělávání. Ve většině ejid se orná půda předává rodinám (individuální ejido) nebo je obdělávána společně členy ejida (ejido kolektivní). Pastviny a lesy jsou užívány všemi členy. V kolektivních ejidech (1975 jich bylo 1140 z celkového počtu 22870) je práce organizována společně; rovněž nářadí a nástroje jsou společným majetkem. Zvláštností ejid je, že podmínkou není scelení půdy; tak je zeměd. výr. sice společná, ale výr. proces se uskutečňuje často individuálně. Největší rozmach vzniku ejid za vlády prez. L. Cárdenase (1934–40), hl. vznik kolektivních ejid. Později dochází k postupnému rozkladu ejid, přes zákonný zákaz dochází k prodeji a pronájmu půdy, roste podíl námezdně pracujících.