egyptská literatura arabská



Vzniká od začátku 19. století, obrozuje se ve střetnutí s evropským pronikáním a spojují se v ní domácí tradice a evropské vlivy. Žurnalistika jí vypracovala nový jazyk a drobné literární formy, boj proti cizí nadvládě jí dal nové myšlenky, často vyslovované náboženskými vůdci (M. Abdu, D. al-Afghání). Základy moderní prózy ve 20. století kladli al-Manfalútí (1876-1924), al-Muwajlihí (1858-1930) a M. H. Hajkal. Namísto tradiční poezie (A. Šaukí, H. Ibráhím) nastupuje subjektivně laděná poezie školy Dívánu (al-Akkád, 1889-1946, al-Máziní, 1890-1949, Abdarrahmán Šukrí, 1886-1958). Po 1. světové válce vznikla nová škola prozaiků (bratři Ubajdové) a modernistů (Táhá Husajn, Mahmúd a Muhammad Tajmúrové, 1892-1921, prozaik a dramatik Taufík al-Hakím, *1898), romantickou poezii rozvíjel kroužek Apollo (předchůdce Chalíl Mutrán, členové Ahmad Zakí Abú Šádí, 1892-1955, Ibráhím Nádží, 1898-1953, Alí Mahmúd Táhá, 1902-1949). Po 2. světové válce pokračoval v próze nejprve romantismus, vytvářel se realismus kritický (Nadžíb Mahfúz, as-Sibá'í, †1978) a realismus revoluční (al-Chamísí, aš-Šarkáví, M. Sidkí, J. Idrís, *1927, a jiní). Realistický pohled na sociální skutečnost si osvojují i básníci nové školy (Saláh Abdassabbúr, 1931-1981, A. al-Higází *1935). Vyzrává drama, literární kritika, publicistika a filozofie. V povídce se uplatňují nové evropské vlivy, jako existencialismus (Júsuf aš-Šárúní, *1924), na který negativně reaguje egyptský neorealismus (Abd al-Hakím Kásim, Mádžib Túbí).

Datum vytvoření: 14. 3. 2000
Datum aktualizace: 6. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: arabská literatura.

Sdílet: Facebook Twitter

Reklama: