dolet

Maximální vzdálenost, kterou je letadlo schopno uletět bez doplňování pohonných hmot. Udává se obvykle v kilometrech nebo námořních mílích a patří k základním technickým parametrům letounu. Skutečný dolet závisí na celé řadě faktorů, zejména na množství paliva, aerodynamické účinnosti, hmotnosti letadla, letovém režimu, výšce letu a povětrnostních podmínkách. Významnou roli hraje také profil letu, tedy fáze stoupání, cestovní let a klesání. V technických údajích se rozlišuje několik typů doletu, například maximální dolet, ekonomický dolet nebo dolet s užitečným zatížením. Maximální dolet je dosažen při optimální kombinaci rychlosti a spotřeby paliva, často při menší než maximální cestovní rychlosti.

Dolet se liší od pojmu akční rádius, který vyjadřuje vzdálenost, do níž může letadlo doletět, splnit úkol a vrátit se zpět na základnu. Zatímco dolet popisuje jednosměrnou vzdálenost, akční rádius je důležitý zejména ve vojenském letectví. U dopravních letadel se dolet obvykle uvádí při standardním zatížení cestujícími a nákladem, zatímco u vojenských letounů může být výrazně ovlivněn výzbrojí, přídavnými nádržemi nebo tankováním za letu. V moderním letectví je dolet důležitým kritériem při návrhu letadel i plánování leteckých tratí, protože ovlivňuje ekonomiku provozu, dostupnost dálkových spojení a strategické možnosti letecké dopravy.

Zjednodušeně lze dolet vyjádřit vztahem

\[ D = v \cdot t, \]

kde \(D\) je dolet, \(v\) průměrná rychlost letu a \(t\) doba letu daná zásobou paliva a jeho spotřebou. Při konstantní spotřebě lze dobu letu vyjádřit jako

\[ t = \frac{m_p}{\dot{m}}, \]

kde \(m_p\) je hmotnost paliva a \(\dot{m}\) jeho hmotnostní průtok (spotřeba). Po dosazení lze dolet aproximovat vztahem

\[ D \approx v \cdot \frac{m_p}{\dot{m}}. \]

Ve skutečnosti se spotřeba paliva s hmotností a letovým režimem mění, proto se maximální dolet dosahuje při optimální rychlosti letu, která minimalizuje spotřebu paliva na jednotku dráhy.