DIN 1451

Německá průmyslová norma (DIN) technického bezserifového písma (někdy nazývaného také DIN-Schrift). Norma byla připravena v roce 1931 a platná byla od roku 1936. Norma navazovala na předchozí předlohu (Musterzeichnung IV 44) prusko-hesenské železniční společnosti z roku 1906, používanou do roku 1923). Norma má tyto části: Část 1 – Všeobecné, Část 2 – Písmo pro dopravu, Část 3 – Tiskové písmo pro popisy, Část 3 Doplněk 1 – Akcidenční grotesk, Část 3 Doplněk 2 – Akcidenční grotesk knižní, Část 3 Doplněk 3: Helvetica, Část 3 Doplněk 4 – Tisková písma; Pravý grotesk, Část 4 – Šablonové písmo pro gravírování a další použití. Za vývoj normy byl odpovědný zaměstnanec firmy Siemens, inženýr Ludwig Goller (1884-1964), který byl od roku 1925 předsedou výboru DIN pro značení. Hlavním požadavkem byla dobrá čitelnost a dalším jednotná tloušťka tahů (pravděpodobně související s možností písmo dobře gravírovat), což je bylo tehdy v rozporu s dosavadními typografickými postupy. Písmo v roce 1980 revidoval Adolf Gropp. Používalo se především pro dopravní značení, poštovní známky, razítka a až do roku 1994 pro poznávací značky. Má tři řezy, Mittelschrift – střední, Engschrift – zhuštěné (tento řez je založen na původním písmu pruských železnic) a Breitschrift – tučné (tento řez už není součástí revidované normy, ale je možné se s jeho použitím stále setkat). Digitální fonty na základě této revidované normy nabízí například firmy Linotype, URW++, Elsner+Flake.